Celých pět měsíců spalo téměř bez přestávky po celou noc. V neděli přišel Ripard s hororovou historkou o děcku svého kolegy, které se budí každou noc po 1,5 hodině spánku.
Hahaha, chudáci, řekla jsem si vesele po nepřerušované noci. Nicméně mimino to zaslechlo a následující noc si nespací kousky zatoužilo vyzkoušet. Našlo v tom patrně nějaké zvrhlé zálíbení, neboť nespaní teď aplikuje opakovaně noc co noc.
Jala jsem se tedy v oblasti dětského spánku dovzdělat, protože jsem doufala, že doba od kojeneckého věku Tima Timečka nějak pokročila. Popravdě vůbec nevím, kdy Tim začal spávat celou noc. Prostě se to jednoho dne naučil stejně jako se naučil mluvit a chodit na záchod.
Po dvou bezesných nocích s miminem jsem tedy vzala rychlostudijním kurzem různé články na internetu včetně tohoto obšírného, dále optimisticky znějící titul Každé dítě může dobře spát a pasáže o spánku v Slzách raného dětství a fikčně antropologickou, leč zábavnou knihu A dost! Francouzské děti nedělají scény.
Nakonec jsem zjistila, že se od dob páně Timečka nezměnilo vůbec nic a skončila opět na tady.
Moje švagrová naučila spát všechna svoje děcka v půl roce v separátních pokojíčcích celou noc. Dopomohl jí k tomu výše jmenovaný titul Každé dítě může dobře spát. Knihu jsem přečetla jedním dechem a zjistila, že to není vůbec nic pro mě ani pro Riparda. Oddělit půlroční miminko do zvláštní místnosti a v případě pláče je "krátce vyslechnout", "jednou podat dudlík" mi v paneláku nepřijde realizovatelné. Nicméně popisovaná metoda v knize prý funguje naprosto spolehlivě a děcka se většinou naučí spát během jednoho týdne celou noc. Švagrová ji aplikovala opravdu důsledně, děcka šoupla do pokojíčku, vypla elektrochůvu a vstávala k nim maximálně 1x za noc, když už řev přesahoval únosnou mez. Ačkoli z mého pohledu je to větší drasťárna než poslední zfilmovaná Marplovka s příznačným názvem Nekonečná noc, její děcka nepůsobí nijak traumatizovaně a rodiče mají opravdu každý den úderem 19.30 volno.
Dále mě zaujalo, že je možno nespacím dětem podávat zcela legálně mírná sedativa. Bohužel ani na to nemám zatím koule.
Zbývá mi tedy poslední ze tří možných řešení dětské nespavosti - adaptovat se a vyčkat, až se stav upraví sám od sebe. Z pohledu mé švagrové budeme mít neuvěřitelně rozmazlená děcka, protože spí s námi v posteli od narození.
Ale já doufám, že až přijde ten pravý čas, obě se bezbolestně přesunou do vlastních postýlek.
Teď to u nás vypadá tak, že mimino se po hodině až dvou probudí, přitulí, úlevně usměje, usne. Probudí, přitulí, úlevně usměje, usne. A tak pořád dokola až do zblbnutí.
Z neurologického pohledu prý prochází dětský mozek mezi 6. - 12. měsícem věku bouřlivou fází, která se projevuje intenzívním nočním sněním, v důsledku čehož se dítě může často budit a následné usnutí je pak velmi náročným procesem.
Pro mě je přerušovaná noc také velmi náročným procesem.
Naštěstí mi včera Ripard zakoupil speciální obložené chlebíčky, které jsem si uložila do lednice na druhý den k snídani, takže jsem se měla v nespacích přestávkách alespoň na co těšit.
Žádné komentáře:
Okomentovat