Zahradní

Naše paneláková předzahrádka roste a vzkvétá!
Sousedka, vyučená zahradnice, ji klasifikovala jako zahradu anglického typu.

Dali jsme tomuto projektu velmi kontaktní charakter. Sousedům jsem řekla, nechť si z užitkových rostlin kdykoli utrhnou, co potřebují, a z okrasných rostlin už rozdávám odkopky o sto šest! Bují nám tu spousta máty, mateřídoušky, meduňky, jahod i levandule. A letos sklidíme i nemalou
úrodu rybízu!

Obdržela jsem mnoho rostlin od sousedů z vyšších pater.

Nicméně kontaktní charakter našeho projektu velmi podráždil paní osaditelku z vedlejšího vchodu, která si vedle nás před mnoha lety založila velmi vkusnou, nekontaktní a jakéhokoli plevelu zcela prostou skalku.

Absence plevelu dlouho mi byla záhadou.

Jednoho dne však přestal plevel růst i na podstatné části naší zahrádky (a chcíplo tam několik rostlin). Ripard, skryt na balkoně, jednou zaslechl, jak paní skalková říká jiné paní, že nám to polila herbicidem, protože jsme svévolně vysadili topinambury, které prý může vysadit jen úplnej blbeček a které by mohly existenci její dokonalé skalky zcela ohrozit. Líčila to s takovým zápalem, že by si byl člověk dovedl lehce představit zákeřný topinambur se samopalem!

Topinambury nám věnovala paní sousedka ze sedmého patra a velmi úspěšně nám kvetly celý podzim, až do první zámrazy.

Paní sousedka skalková má patrně problém s dodržováním hranic i s vedením konstruktivní komunikace, protože by mi nedělalo žádný problém topinambury přesadit do bezpečné vzdáleností od její skalky. A dokonce jsem je už raději přesadila, než se jí podaří vyhubit úplně všechny.

S použitím totálního herbicidu však problém mám a paní tím dost naštvala i Riparda, který udělal několik menších odvetných opatření. Má odvetná opatření spočívala v návštěvě zelňáku, kde jsem nakoupila několik zcela neškodných užitkových bylin, kterými osadím herbicidy zničenou plochu.

Nedávno nám ze zahrádky někdo za svitu měsíce důkladně shrabal veškerou mulčovací kůru a nahradil ji hlínou vysypanou z truhlíků. Tyto záškodnické akty poukazují na český původ zdejšího obyvatelstva, nicméně od zahradnické činnosti nás to neodradí!

 

Vysadili jsme i okrasné dýně a vypadá to s nimi slibně!

 

Po použití herbicidu a bez plevele to není nic moc, ale makáme na tom.

V zajetí literatury

S Timem Timečkem jsem se ocitla v zajetí literatury.

Vyřídila jsem mu průkazku do Mahenky a už několik měsíců sjíždíme kompletní dílo Astrid Lindgrenové. Já si tak jednoduše vyřešila téma závěrečné práce svého studia. Budu psát o pojetí výchovy v knihách Astrid Lindgrenové, které trochu porovnám s pojetím výchovy v české literatuře pro děti. Rozdílů najde se mnoho, A.L. plasticky reprezentuje skandinávský výchovný model, který se od českého v mnohém liší. Dále celým dílem Lindgrenové prostupuje i její těžká životní zkušenost (ve zkratce jí děcko sebrala sociálka). Témat k psaní se nabízí mnoho a kompletní dílo A.L. budu mít do prázdnin nastudováno levou zadní.

Dětský knížky už přestávám kupovat. Zařídila jsem knihovničku těch největších srdcovek, který jsou vyvedený jak literárně, tak výtvarně. A knížky, který nejsou the best, jsem darovala zdejší pobočce Mahenovy knihovny. S tempem našeho čtení bychom si zanedlouho mohli z knih vystavět menší iglú, což není záměrem naší organizované domácnosti. Mám radost, že se Tim Timeček v ohledu čtení vyvinul po mně a ne po Ripardovi, kterej beletrii vůbec nečte. Zároveň pro mě večerní uspávání není takovej vopruz, když si u toho hezky počtu.

Ripard se opět vrhl do předatestační přípravy, ale odhlučňování děcek pro mě není takovej oříšek jako loni, jelikož obě děcka pobrala o něco více rozumu a většinu času vyvíjíme zcela neškodnou a nedestruktivní činnost.

Včera jsme upekli beránka!

Zorganizovaný dětský pokoj

Můžu si odškrtnout další mission impossible.

Dětský pokoj je konečně v cajku.

Uklízení v něm přestalo být každovečerní psycho, hračky se již neválí všude po bytě, děcka se jakžtakž stáhla do svého teritoria (nebo alespoň pochopila, co znamená jejich teritorium) a méně tak zamořují společné prostory.

Funkčnost se dnes prubla naostro, když mi nečekaně zavolala Agnieszka, že se u mě za 15 minut zastaví i se všema děckama. Zadala jsem Timovi Timečkovi pokyn, nechť si v rychlosti svůj pokoj uklidí, a on nejen, že pokyn respektoval, nýbrž jej i docela zručně a samostatně vykonal. Děcka si pak v pokoji pěkně pohrála a my dospělí stihli v klidu kafe a dvě sklenky vína, což jako časoměrná veličina značí fenomenální úspěch.

Cesta k zorganizovanému stavu opět nebyla snadná, jelikož pokoj byl až donedávna vestavěnou skříní, v níž jakékoli dítě odmítalo přebývat i uklízet. Po několikaměsíčním procesu odklízení, vyhazování, přemítání nad inspirujícími časopisy a knihami, zvyšování motivace dítěte a jedné návštěvě IKEA, kde si Tim Timeček, systematicky vystavovaný dlouhodobému primingu, mohl vybrat "cokoli", jsme dosáhli pokoje, ve kterém Tim samostatně SPÍ, hraje si RÁD a je schopen vše uklidit sám, aniž bych na něj musela ječet.

Dost nám pomohl i příběh ze života, Léčení čurbesajdy od Betty MacDonaldové.

Mně i Ripardovi prospělo změnit úhel pohledu, co se uklízení jako aktivity samotné týče.

Dále pomohlo veškeré úklidové procesy co nejvíce zjednodušit, zesystematizovat a zautomatizovat.

Dítě bylo přizváno k plánování i realizaci pokojíku a my s Ripardem se snažili, aby mělo dost prostoru pro svůj paleontologický, literární a entomologický zápal.

Tu entomologii občas dost rozdýchávám.