Pro pančelky

Včera si vzal Ripard Damiáno s sebou na úřady. Jeli se vyfotit na pas (slušná fotka vyšla miminu prý až napotřetí) a vůbec si užili hezké pánské odpoledne.

Já se tak mohla naplno věnovat Timovi Timečkovi, což jsme si taky moc užili. Zašli jsme do hračkářství pro dalšího hmyzáka, sehnali jsme nějakého extra děsivě realistického střevlíka, pak jsme si dali zmrzku a cestou jsme dokoupili dárečky pro pančelky, školnice, kuchařky a uklízečky.

Rozhodli jsme se školkovému personálu věnovat relaxační sůl do koupele s vyklidňujícími účinky, jejíž výroba je tak easy, že to zvládl hravě i Tim Timeček.

Koupí se kilo hrubozrnné mořské soli a to se promíchá s bylinkami a éterickými olejíčky.

Z bylinek se nám urodila levandule, měsíček a heřmánek a éterák jsme měli levandulovej, růžovej a rozmarýnovej.

Timeček si velmi užíval fakt, že do soli může nalejt éteráku kolik chce, aniž by ho někdo peskoval. Práce s voňavou solí ho moc bavila, zvládl ji i nacpat do pytlíčků a skleniček.

Další dárečky jsme měli už koupené s předstihem v mé oblíbené keramické chráněné dílně.

Všechno jsme to nabalili a napsali přáníčka.
Texty do přáníček vymýšlel Tim, takže jsem se dověděla, že paní školnice má "krásné oči" a paní uklízečka na něho byla prý úplně nejhodnější. Paní kuchařka zas umí tu nejlepší "krupicovou kašku" a paní učitelka Alica je děsně přísná a zlobila se, když si Tim s Mikuláškem vzájemně olízli brady, ale zase zná strašně moc písniček a umí dobře vytahovat klíšťata.

Zítra dárečky slavnostně předáme a pak hurá na prázdniny!

 

Vaječňák

Ripard donesl od kolegyně z práce flašku medu a požádal mě, abych vymyslela něco na revanš.
Já udělala vaječňák, protože je to rychlé, bezbolestné a děsně dobré...
Do kafe, se šlehačkou, na polití zmrzliny, jen tak, prostě bez eierkoňaku to není žádnej vopravdovej život...

Udělala jsem i pro nás a ačkoli nevím o tom, že by ho chlastala i děcka, dneska působila obě tak, jako by ho požila větší než malé množství.
Na půl litru vaječňáku je třeba jedna plechovka slazeného kondenzovaného mléka, 250 ml rumu 4 žloutky a pár kapek vanilkového extraktu.
Zamíchat, hotovo.

 

 

 

 

Verdikt po měsíci používání domácí kosmetiky

Ačkoli se mi podařilo vytvořit docela soběstačnou domácnost co se týče logistiky potravy, kosmetiku pro sebe jsem si až donedávna kupovala. A nejdříve jsem kupovala drahé značky v krásných kelímcích, pak méně drahé značky stále v krásných kelímcích a teď už si to míchám sama a krásné kelímky budu shánět po všech čertech.

Popravdě jsem k domácí kosmetice měla zpočátku pramalou důvěru kvůli své vlastní palici vymleté reklamami (renomované kosmetické firmy přece vědí, jak to udělat nejlíp!). Nicméně nejdřív jsem odbourala barvy na vlasy a začala se patlat hennou. Poté, co jsem vyhodnotila, že krémy z lékáren z úsporných důvodů přestanu kupovat a následně zažila s dítětem pár otravných návštěv drogerie, a když mi v těhotenství všechny drogerijní produkty začaly strašně páchnout, ukecala jsem Kristýnu, aby mi předvedla, jak krém umíchat. Podle ní to měla být děsně jednoduchá záležitost vyřízená během několika vteřin, mně to připadalo nadmíru složité a byla jsem zpočátku frustrovaná obrovským seznamem ingrediencí, které bych si měla nakoupit. Ale když už tak už, nakoupila jsem zásoby bambuckého másla, kokosového, mandlového, slunečnicového a ricinového oleje a několik lahviček éterických olejíčků, bylinky, glycerin, včelí vosk, různé oxidy, tenzidy a emulgátory, vybavila se míchátkem na capuccino a s chutí do toho půl je hotovo! Začalo mě to dost bavit. Nicméně žádné zázraky v oblasti pěstění a výživy pokožky jsem ve svém pokročilém stadiu skepse nečekala.

Ale po měsíci koukám jako puk: věčně suché ruce nejsou vůbec suché, zatočila jsem s odpudivými místy na loktech a kolenou a xichtík mám téměř andělský bez jediného pupínku! Takže to všem skeptikům doporučuju. I když někomu možná může vadit poněkud hutnější a mastnější podstata domácích krémů. Je to však záležitost jen několika minut, krémy se dobře vstřebávají a chvilku po aplikaci po nějaké mastnotě není ani vidu ani slechu. Na ten základní, nejjednodušší a naprosto univerzální krém stačí v podstatě jen mandlový olej a bambucké máslo, postup zde.

Spací sprej

Představovala bych si, že postříkám každý den ve 20.00 dítě tímto sprejem a ono bude přesně ve 20.05 spát. Dítě teď totiž usíná každodenně ve 23.00, někdy se stane, že usne i později než já s Ripardem, a to se tu pak dějou věci... Bohužel jsem teď úderem poledne tak unavená, že si musím dát poobědovou siestu v leže. Dítě mi u toho doslova skáče po hlavě, poté vyčerpáním mezi poskoky usne, obvykle až kolem 14.00. Já tou dobou zázračně ožiju a nechám dítě chrnět jak dlouho to jen jde a regeneruju se. Jeho polední spánek tak trvá někdy až do 17.00, kdy se obvykle vrací Ripard, a pak děj se vůle páně, já mám svoje odkrouceno. Nicméně v důsledku tohoto režimu pak chodí dítě spát tak pozdě. Kdybych netrvala na polední siestě, možná by se celý problém hladce vyřešil, ale to bych asi nedožila večera. Prostě ta endoparazitní přítomnost na mě zanechává znatelné stopy.

Ripard si jednou pořídil sprej na sršně. Sršně jednoduše pošplícháte a je po něm. Já mám k tomuto značné výhrady a pokud k nám sršeň vlétne, zachovám klid a vypudím ho naprosto jednoduše a humánně. Nicméně ta myšlenka se mi jeví jako geniální, někoho postříkáte a on odpadne. Návod na něco, co by mohlo podobným způsobem zafungovat na příliš bdělé dítě jsem našla zde, ale předem říkám, že to nefunguje. Teda ne tak, jak by člověk čekal.

Děcko to každej večer našplíchá na mě s Ripardem, my odpadnem a je po srandě.

Mastička z měsíčku

Stvořila jsem měsíčkovou mast pro miminka.

Míchání mastí a krémů je velmi zábavná činnost s nadmíru uspokojivým výsledkem. Jako velmi motivující prvek zde působí i fakt, že výsledný produkt vám s nejvyšší pravděpodobností vaši nejbližší během několika málo minut nesežerou a vám pak nezbydou jen oči pro pláč a neumyté nádobí.

Navíc práce s vonnými olejíčky a bylinami na mě velmi pozvedá na těle i na duchu.

 

Barva měsíčku lékařského je natolik inspirativní, že mi posloužila jako předloha pro genderově neutrální háčkovanou dečku do kočáru pro dítě č.2.



Bezosirup hotov!

Dělala jsem ho co nejjednodušeji, abych šetřila své energetické zdroje a rezervy a aby dítě bylo motivováno k dalšímu sběru. Už vychlemtalo dva pohárky. Je tam i trocha alkoholu... Natrhala jsem 10 květů bezových, zalila to litrem vody, na noc strčila do ledničky, přecedila, přidala asi třičtvrtě kila cukru a vrchovatou lžíci kyseliny citronové, svařila a nalila do lahve. Lahev jsem vymyla a trochu vydesinfikovala meruňkovicí.
Od dítěte jsem za svou snahu dostala kytku. Nacpalo pastelky do plastelíny, kytka je to dost úděsná a smradlavá, ale každému podle jeho zásluh...

Růžový olej

Abych si trochu spravila chuť po mateřském infernu, vyhnala jsem děcko i sebe do zarostlé části naší čtvrti na lov planých růží.

Hodlám z nich vyrobit růžový olej podle návodu zde a taky plánuju růžovou marmeládu.

A hned budu mít na růžích ustláno!