Housky špaldové

Poslední!

Poslední vánoční háčkovaný šátek, tentokrát pro mámu.
Musím si vyhledat další projekt, na háčkování jsem už poněkud závislá.

Předvánoční pohodička

Tři litry čokoládového likéru jsem vytvořila. 

A litr už je v trapu.  

Na 1/2 litru potřebujeme 1 plechovku salka, 1 tabulku čokolády a hodně rumu, amaretta nebo griotky.  S griotkou to chutná jako tekutý višně v čokoládě. S rumem jak rumový pralinky. A s amarettem je to takový jemný tlamolep.

Čokoládu rozpustíme v páře, smícháme se salkem a  do půllitru dolijeme alokoholem. Pořádně promícháme a či protřepeme. K balení dárků a vánočnímu úklidu je to ideální doplněk!

Udělala jsem i několik litrů zázvorového likéru podle receptu  zde.

A ještě jsem ušila nové polštáře, nazdobila perníky za doprovodu Sherlocka Holmese a Harryho Pottera. 

A nabalíčkovala dárky pro Riparda do práce.

Vánoční úklid letos neignoruju, ale moc si ho užívám! 

Další sada vánočních dárků

Tentokrát po miminka a malé slečny: Recy-mantinel k postýlce pro miminko očekávané, panenka pro roční slečnu a šála pro tříletou slečnu. 

Vánoční socozdoby

S děckem jsme vyrobili mnoho mnoho mnoho nerozbitných ozdob ze slaného těsta. Slané těsto je velmi jednoduchá věc: Hrnek hladké mouky, hrnek polohrubé mouky, hrnek soli, hrnek vody a lžíce oleje se smíchají v těsto, ze kterého vykrájíme libovolné tvary a necháme pořádně zaschnout nebo vysušíme v troubě. 

Vykrájené hvězdičky a srdíčka jsem pak natřela herkulesem, obalila ve třpytkách a znovu natřela herkulesem, aby třpytky neodpadávaly, ale i tak máme zatřpytkovanej celej byt. Za tu srandu to ale stojí.

 Letošní Vánoce jsou první Vánoce, které může už děcko může pořádně vnímat, takže stromeček bude šíleně blýskavej a třpytivej, žádná uměřenost!  

O šetření energií

Od té doby, co jsem na mateřské, značně šetřím svou energií.
V první práci jsem se mohla zašívat, ve druhé práci jsem se mohla ulívat. Při studiích jsem se mohla jak ulívat, tak zašívat, a začala jsem s tím pro jistotu ve velmi útlém věku. Ale teď se z většiny povinností ani neuleju ani nevyvleču a zašívat se nemůžu, protože děcko mě většinou během několika vteřin odhalí a vypudí z úkrytu.
Takže mi nezbývá než šetřit energií. Je to nakonec docela jednoduchý. V první řadě jsem zakoupila kvalitní kávovar a další spotřebiče, umožňující zjednodušení pracovního procesu. Myčka je jasná věc a hnětač těsta je vychytávka, která mi umožní nechodit do obchodu pro čerstvé pečivo, když se mi nechce. Je daleko jednodušší si pečivo upéct, než koupit, a energie tím ušetřím spoustu, protože děcko jednak docela dlouho vydrží fascinovaně čučet na pracujícího robota, pak ho baví plácat se v těstě a na závěr celého procesu docela dlouho čučí do trouby a já mám klid.
Další zašívácké opatření je nepracovat, když děcko chrápe, ale tento čas smysluplně využít buď k vlastnímu spánku nebo ke sledování nějakého velmi závažného seriálu.
Vana se mi osvědčila jako velmi výhodné odkladiště dítěte, když bylo malé, ani mu nevadilo, že tam nemá vodu. Teď už si docela dlouho vyhraje s pěnou.
Pak velmi oceňuju audio nahrávky, Harry Potter mi usnadňuje všechny otravné domácí práce.
Dále se mi velmi osvědčilo mít dítětiodolné vybavení bytu. Je mi fuk, když děcko maluje po zdech, těch pět minut klidu mi to úplně vynahradí!
Naopak co se velmi neosvědčilo, jsou kvanta hraček, který jen přidělávají práci, když je musím po celým dni zametat. Ze všeho nejvíc nesnáším Duplo. Uráží mé estetické cítění a je úplně všude! Naopak dřevěný vláčky ocením i já i děcko i Ripard.
Dalším velkým pomocníkem při ulejvání jsou kamarádky a jejich psi a haranti a pozvání na oběd a na svačinu a na společnou procházku a tak dále.
Pak jsou pro mě hrozně důležitý knížky, který beru do lesa a otvírám, když mi dá děcko na chvíli pokoj a loví jehličí a mravence.
A babička, u které se dá děcko odložit na celý víkend.
A Ripard, se kterým máme přísně rozdělené úkoly a máme přesně ohraničená svá pole působnosti a do ničeho si nekecáme, čímž šetříme energii za zbytečné tahanice a hádky.
Pokud se mi podaří šetřit energií, docela dost toho stihnu a nikdo se tu ani nehroutí ani není moc vyhořelej a ani se moc nemlátíme a nerozbíjíme nádobí, prostě idylka.

Vánočně!

Včera jsem od Riparda obdržela propustku na celé odpoledne. Propustku jsem využila až do pozdních nočních hodin a celá výprava zahrnovala návštěvu několika galanterií, papírnictví, knihkupectví a punčový flám. Obrázky z punčového flámu bohužel nemám, viděla jsem vše trojmo, ale ještě za střízliva jsem nakoupila docela hezké vánoční součástky na projekty děckuodolný vánoční strom a vánoční ubrus v barvě potravy. Ripard si jako každej rok vyžádal svíčku ve tvaru stromu.

 Nerozbitné a děckuodolné vánoční ozdoby budou realizovány zlatými pentlemi a hvězdičkami ze slaného těsta obalenými ve třpytkách (socnápad za pár kaček, u kterého se zabaví i dítě, a už zcela chápu, co je tak lstivého na těch třpytkách!)

Na České se otevřel Stoklasa, jupí! Má galanterní  brněnská krize se zdá být překonána, sortiment zahrnuje všechny mašličky, šňůrečky, šikmé proužky a prýmky, které si jen lze navymýšlet a ceny jsou na Brno (zatím) více než příznivé!

Před punčovou výpravou jsem ještě uháčkovala šálu pro neteř a konečně vyfotila teď už jen torzo adventního kalendáře. 

Dýchánek

Ripard si své vánoční večírky už odkroutil a tak jsem na řadě já.

Včera jsme si s holkama užili parádní žranici. Je to už tradice. Jedna z nás vždycky navaří a pozve ty ostatní k sobě domů a tak se střídáme už třetí rok.
Včera jsme se sešly u Saši a bylo to jako vždy moc fajn a odpočinkové.
Zdrbly jsme muže, nepřítomné kamarádky, naše matky a probraly mnoho dalších životních téma, například to, že velmi vhodná pomsta je, poslat neoblíbené osobě dopis se třpytkama. Daná osoba dopis otevře a třpytky se rozprsknou úplně všude, prostě bomba nebo antrax už nejsou vůbec cool.

Pro holky jsem ve své chráněné dílně vyrobila srdíčka. S vintage krajkou po babičce.

A od Terezy jsem dostala tyto apartní náušnice. A hrozně dlouho dumala nad tím, co mi ten materiál, ze kterýho jsou udělaný, připomíná. Je to umělá hmota, není to umělá hmota? Je to přírodní materiál, není? Nakonec jsem na to přišla, jsou to krovky brouka! 

Vláček

Včera se u nás rozsvěcoval obecní strom. 

Děcku jsme na jarmarku koupili vláček a jako správné socdítě si doma poradilo s chybějícími vagonky.

A s vláčkem si hrálo několik hodin a šlo s ním i spát.

Od Ježíška  dostane dvě velký krabice kolejí a mostů a mašinek a vagónků, tak si od toho slibuju hóóódně klidných kafíček s nohama na stole! Zabaví se i s Ripardem, ó to bude klidu!

Rohlíky

Čím dýl peču pečivo domácí, tím lepší je a tím víc se strukturálně podobá pečivu kupovanýmu.
První rohlíky, který jsem upekla, jsem musela vyhodit.
Napodruhý už byly sice jedlý, ale nic moc.
Teprve tak pátý pokus byl celkem reprezentovatelný.
Teď už se mi ale zdají úplně perfektní.
Ale kdybych měla říct, v čem spočívá ten fígl, tak to vůbec netuším!

Nová klubka!

Ripard mi za věrné služby přisypal do kasičky na tvořivý materiál několik padesátikaček navíc, tak jsem je hned utíkala vyměnit za nová klubíčka.
Z černobílých čtverečků mám v plánu udělat další polštáře, z merino klubek vánoční šálu pro Riparda a z pink růžové něco pro neteře.
Ať žije hák i jehlice!

Frčíme na perníku

Dneska u mě byla Espoo a Kristina se svými haranty a napekly jsme perníku několik kilo. Ale i tak se obávám, že ani tyto zásoby se Štědrého dne nedožijí.
Situace vypadala nadějně v tom ohledu, že moje děcko s plnou hubou perníku nebude nikoho mlátit, než mě napadla hříšná myšlenka, ho nedat v poledne spát, abych měla večer veget a mohla se věnovat záslužnějším činnostem, než baby sittingu, který teď praktikuju víc, než je zdrávo, jelikož otec dítěte neustále vymetá vánoční večírky. Děcko bylo bez spánku zpočátku velmi poklidné až utlumené, ale po pár hodinách mu v palici něco ruplo a aby dostálo své pověsti bitkaře, začlo obě něžné holčičky svědomitě mlátit. Tara, která před tím potichu a velmi soustředěně sežrala tak půl kila medu, měla dost energie bitku odvrátit, ale chudinka Lucinka (taktéž indisponována únavou, neboť k nápadu nedat děcko spát mě lehce inspirovala její matka) to docela zchytala. Nicméně mě uvedlo v údiv, jak se Lucinka v našem zabordeleném a chaotickém bytě zorientovala a kdykoli jsem cokoli hledala, přesně věděla, kde to je, a v rekordním čase mi to donesla.
Tara je taky velmi praktické a užitečné dítě. Miluje peníze a kde může, nějaké šlohne. Tato dovednost by se mi u mého dítěte též hodila, ale moje děcko nemá šajn o tom, co to prachy jsou a na co se používají. To Tara je v tomto ohledu na pokročilejším stádiu vývoje a včera šlohla i falešný Eura z dětské hrací kasy a do tajný zásuvky auta si nacpala tak kilo perníku na horší časy. Myslím, že by přežila velmi dlouho v jakýchkoli nehostinných podmínkách.
V pozdním odpoledni dorazil z práce Ripard s velkou kocovinou za včerejška a s plnou hubou drbů tak strašlivých, že se reprodukovat nedají. Dal si několik tabletek živočišného uhlí a ulehl, tak jsem k němu rovnou šoupla i znavené děcko a teď mám veget jak nikdy.