Podzimní zahrádka

 

Zahrádka nám stále kvete a já jsem ráda, že jsem nalezla velice efektivní náhradu pískoviště!

 

Děcka o zahradničení jeví veliký zájem a když máme štěstí a jde kolem naše paní sousedka vyvenčit čoklíka, vždycky s sebou na procházku přibalí i Tima Timečka a já mám pak kvalitní babysitting pro jeden kus dítěte. Paní sousedka je letos první rok v důchodu a pracovala celý život jako učitelka ve  školce. Práce jí prý trochu chybí a s Timem si prý vždy velmi krásně popovídá. Já mám trochu obavy, jak moc si Tim puští hubu na špacír, protože začal s gustem používat "doprdele". Ale prej  se baví jen o pravěku a Tim se posledně z procházky vrátil s "neandrtálským přístrojem, který dokáže rozpárat i jelena." Jednalo se o šutr ve tvaru pazourku.

 

Na příští rok na zahrádce plánuju květinovou invazi.

Ripard mi nakoupil kila cibulek tulipánů, narcisů, modřenců, hyacintů a krokusů a my je s děckama pomalu a systematicky sázíme.

 

Z chalupy

 

Jako každý rok jsme se i letos jeli na týden rekreovat k našim na chalupu.

 

Původně jsem si myslela, že by bylo fajn, kdyby od nás měl Ripard celý týden klid a mohl se věnovat svým záležitostem, jenže Ripard už při našem odjezdu začal dumat nad tím, zda by raději neměl jet s námi a nakonec dorazil hned za dva dny.

 

Vazby vnoučat s babičkou a dědou je nutné podporovat a upevňovat, zvláště když prostředí Ripardovic strany je natolik komplikované, že ke společně trávenému času dochází jen zřídka a spíše ve formálním duchu.

 

Formální duch je něco, co mi pomáhá vyhnout se střetům a konfliktům i s vlastními rodiči. Mezigenerační trávení času bývá značně náročné pro obě strany.

Někdy dochází k humorným situacím, někdy musím napočítat do deseti, abych nevyletěla.

Každopádně se mi osvědčilo vyhýbat se palčivým aktuálním společenským tématům a dále si zachovat chladnou hlavu a klidnou sebejistotu v kontroverzních výchovných situacích typu nácvik na nočník.

A důležité je, nechodit společně do restaurace.

Nevím, proč zrovna v restauracích vzniká tolik děsivě trapných situací, navštíví-li je prarodiče a rodiče s dětmi!

 

Každopádně můžu říct, že jsme celý pobyt absolvovali bez vzájemného prudění a že má matka vykazuje některé superschopnosti, například v oblasti zahradničení.

 



 

Nevzhledné skalničky

Ripard neustále ohrnuje nos nad skalničkami, které nám do zahrádky importovaly pouliční babky.

Růže to sice nejsou, ale za mě teda určitě lepší, než drátem do voka nebo plevel.

Tim Timeček se zahradnickou činností vydrží zaobírat dlouhé hodiny a lze ho využít jako levnou pracovní sílu. Když nám jednou na zahrádce přistálo saranče, Tima to inspirovalo k nové pohádce na dobrou noc, kterou pak temným a ponurým hlasem vyprávěl své sestřence.

"Jednou se stalo něco strašného a zlého. Objevila se obrovská, masožravá kobylka. Nejdřív sežrala mámu a pak triceratopse." Nevím, jak se příběh vyvíjel dál, protože ho Tim vyprávěl za zavřenými dveřmi a nebylo to určeno pro mé uši, nicméně končilo to přírodovědným poučením: " Intrikotérium má uši tak (chytne se za uši a odtáhne si je co nejdál od hlavy). Nesmíš si ho splést se zombíkem, ten má uši tak (smotá uši do ruličky).

Slunečnice

Tady už přestává veškerá legrace!

Naše punk-guerilla zahrádka se stává zcela seriosním počinem.

Ze semínek, která jsme halabala vysázeli s Timísem někdy na jaře, opravdu něco vzešlo!

Dnes jsem se celý den důsledně připravovala na poslední zkoušku

1. Vyplela jsem zahrádku. A pochopila, proč se květen jmenuje květen. Ty nejnápadnější a největší květy koncem května odkvetly a teď přichází na řadu drobnější kvítky levandule a skalniček.

2. Měla jsem tu téměř celý den na návštěvě Sašu s Albertem.

3. Vloupala jsem se do Ripardovo-Timečkovy Nutelly a půlku jí sežrala.

4. Upekla jsem tři pizzy.

5. Přečetla tři nepřečtená čísla Psychologie Dnes.

6. Přečetla jsem několik verzí pohádky O kůzlátkách, O Smolíčkovi, O slepičce a kohoutkovi. Poté jsem byla donucena stvořit novou verzi Smolíčka, který na Timečkovo přání bydlel v místnosti bez oken. Už tak mi Smolíček dost připomíná Amstettenský případ a teď toto.

7. Nastudovala jsem rozdíly v obsluze robotické tarantule, robotického dinosaura a hominoidního robota.

8. Odmolovala (nebo odzavíječovala?) jsem špajz.

9. Vybrala si dárky k narozeninám. Vychází nová verze Harryho Pottera s ilustracemi
Jima Kaye. Ráda bych si nechala nadělit dostupné první dva díly, abych je pod průhlednou záminkou mohla předčítat Timečkovi.

 

10. Sedla jsem si ke školskému zákonu, abych zjistila, že něco takového nemám po produktivně prožitém dni zapotřebí. To bude zejtra jednička jak bič.

Další kosatce!

Výkvět těchto drobných irisů opět posílil mé zahradnické sebevědomí, které bylo mírně skřísnuté tím, že mi někdo ze zahrádky vykopal lomikámen. Lomikámen prodávají v květibudce na Mendláku, kam se dostanu teprve až pojedu na nejbližší zkoušku z patopsychologie. Docela by mě zajímalo, proč má někdo zapotřebí vykopávat ze zahrádek solitérní kytky, když si tu může zcela v klídku a legálně nahrabat oddenky všeho možnýho. Ripard navrhoval dát tam ceduli "kdo nám kytku ukradne tomu ruka upadne" nebo tak něco, ale já restriktivní cedule děsně nesnáším. To raděj ať mi tu kradou lomikameny o sto péro, než si hyzdit kytky cedulema.

 

Nicméně souběžně s ukradeným lomikamenem jsem dostala od sousedních zahradnických babek asi dvacet dalších kytek, takže karmický dluh je zcela vyrovnán. Irisů je tolik, že jsem je narvala i do vázy, což velmi zaujalo Riparda, protože tak ušetří za řezané květy.

 

 

Miminu slavnostně vylezl druhý zub, čemuž předcházelo několik dní horeček, vytrvalého nošení a brekotu.

 

Zásoba cigaret se nám povážlivě ztenčila.

 

Kosatce!

 

Mé zahradnické snahy předčily očekávání moje, Ripardova i babky odvedle.

 

Ta se s hodnocením fakt nemazala. Včera mě odchytla a povídá: "Vy jste s tou zahrádkou loni začala tak rozpačitě a to se teda moc divím, že vám to tak roste."

 

Zacpala jsem jí ústa (to mi to dáte opravdu zdarma???) mateřídouškou, mátou a ostatním rozrůstajícím se býlím, které je již možno oddělit od mateřské rostliny.¨

 

Přes noc mi vykvetly kosatce a to je chlouba veliká a fakt paráda! Myslela jsem, že kosatce letos nebudou, pač mi je podupalo naše spřátelené deprivované děcko. Jeho maminka je vyučená zahradnice a když jsem od ní vyzvídala pěstitelská životní moudra, odpověděla mi něco v tom smyslu, že je šílená blbost provozovat jakoukoli pouliční zahradnickou činnost a ptala se, kdo mi ty kytky financuje, zdalipak naše družstvo. Pak mi pověděla, že učitelky ve školce jejímu děcku diagnostikovaly autismus a "syndrom hyperaktivity" a jestli prej se na to odborníka Riparda můžu zeptat.

 

Deprivované děcko si u nás nepohrálo pěkně dlouho, jelikož chytilo nějakou vážnou několikaměsíční chorobu, kvůli níž bylo posláno k příbuzným na venkov. Tam se jeho "autismus" i "syndrom hyperaktivity" nejspíš prohloubily, protože když si u nás teď mělo hrát s Timem Timečkem, zavřelo se v koupelně, kde vytrvale koupalo různé nekoupací hračky a v pravidelných intervalech napouštělo a vypouštělo umyvadlo. Jeho maminka mi pak řekla, že je ráda, že si k nám chodí hrát, jelikož jsem údajně schopna jejímu dítěti zajistit "kvalitní program", stejně jako v těch jesličkách, které ono dítě navštěvovalo od 14 měsíců věku.

 

V rámci studia jsme s Ripardem shlédli Děti bez lásky, které vyznívají ve prospěch denních jeslí (znatelná úlitba bohům doby vzniku - roku 1963).

 

No, když tu tak pozoruju to hrací deprivované děcko, tak nevim nevim...

 



 

Zahrádka

Výchozí stav zahrádky je zachycen tu:

 

 

Momentálně už mi na zahrádce něco roste a něco dokonce i kvete, ale je to teda drbačka pomalá!

 

Při lovu na vhodnou květenu jsem vykradla kdejaké volně i nevolně rostoucí okrasné býlí.

 

K mým největším úlovkům patří kosatce a pivoňka.

 

Jak úspěšná jsem vykradačka i zahradnice, dovím se až v sezóně výkvětu, což je velmi smutný fakt.

 

Nicméně nesporným faktem je, že jsem na potravním řetězci naší ulice postoupila na vyšší příčky.

 

Kolemjdoucí (nebo spíš sousedé?) mi nabízejí zapůjčení rýčů a krumpáčů zdarma.

 

To se může hodit, až budu potřebovat zahrabat nějakou mrtvolu.

 

 



Enviromentální projekt

O Velikonocích jsem si docela odpočinula.

Může za to zčásti miminko, které funguje režimově předvídatelně a velké zásluhy musím připsat i Ripardovi, kterej začal dávat do myčky talířky a vůbec je nějaký disciplinovaný.
Bohyni Kálí jsem tedy nechala dočasně dřímat a přišla na efektivní a dlouhodobý způsob, jak odhlučnit obě děcka, aby se Ripard mohl doma učit.

Zahrádka před domem.

S popudem zahradničit přišel loni Ripard, že by si tam jako něco jen tak zasadil a obdělával to společně s Timečkem. Já mám k zahradničení odpor, protože jsem jako dítě byla nucena každý den dlít na zahradě rodičů. Zaujala jsem k rodičovské zahradě natolik účinnou pasivní rezistenci, že jsem donedávna vůbec netušila, k čemu se používá motyka. Ripardovi jsem tedy řekla, ať si zasadí, co chce, ale že já do hlíny nešáhnu ani za nic.

Ripard tedy vsadil rybíz, jeden keř a druhej keř. Já vedle keřů píchla z legrace nějakou větev, co Timeček dostal od paní květinářky. Pak jsem tam ještě šoupla levanduli, mátu, meduňku, mateřídoušku a dobromysl.
Babka z vedlejšího vchodu nám tam lupla rozchodníky a netřesky. A řekla mi, že tu zahrádku mám naprosto blbě osázenou, že ona by to všecko vzala a přesadila semhle, tamhle a tuhle. Prý tak jak to máme nám to pochčijou čokli a posečou sekačky.
Byla jsem tehdy přibližně v osmém měsící těhotenství s břichem velmi uzpůsobeným k přesazování rostlin a měla chuť paní přetáhnout motyčkou (konečně bych dala tomuto nástroji odpovídající smysl).

Letos jsem na zahrádku úplně zapomněla.
Ripard taky.
Zahrádka romanticky zarostla travinami.
Ale minulý týden, když se do mě vtělila ta bohyně Kálí, tak abych se zbavila chuti praštit Riparda, začala jsem freneticky okopávat zahrádku.
Nikdy bych neřekla, že motyčka je nástroj natolik nevýkonný a obtížně ovladatelný. Nicméně pod travinami jsem nalezla všechny rostliny z loňska, které se tvářily docela životaschopně.

Timeček i mimino si zahradnický čas docela užívají a v rámci svých schopností mi pomáhají. Timova největší pomoc spočívá v odbavení komunikativních sousedů. Není totiž jednoduché pracovat na veřejném prostranství, když trpíte mírnou formou sociální fobie.

Zahrádka ani po mnoha a mnoha hodinách, které jsme na ní já a děcka strávily v uplynulém týdnu, nevypadá reprezentativně. Přitom jsem tam šoupla už přes dvacet rostlin a zasadila velké množství semen, jenže patrně se jedná o dlouhodobý proces. Vyplenila jsem bratrovu zahradu na odkopky i několik květinářství a jsem velmi zvědavá, kam mé snahy povedou.

Když už nic jinýho, tak jsem alespoň Ripardovi zajistila několik hodin studijního klidu.
I když mám důvodné podezření, že v době mých nepřítomností
kouří doutníky.

Zahrádka babky od vedle vypadá podstatně reprezentativněji.
Třeba se k tomu taky jednou dopracuju.