Tudle mi volala velmi rozrušená švagrová, jestli bych jí nedala číslo na jednu mou dávnou kamarádku, se kterou jsem se už pár let nesetkala.
Kamarádčino děcko totiž vzalo švagrovčinu děcku z aktovky potají svačinu a sežralo ji.
Švagrovka byla tímto ohavným kouskem dost otřesena a chtěla vzniklou situaci s mou kámoškou ihned zatepla řešit.
Naštěstí mi Damiáno zrovna počůralo telefon, takže tento vymazal všechna čísla z adresáře a já na maminku žravého děcka žádný kontakt neměla.
Ale vůbec nevím, jak bych se z této prekérní situace vykroutila.
Měla jsem totiž morální zábrany poskytnout kamarádčino telefonní číslo za účelem řešení školního konfliktu.
Navrhla jsem švagrovce, zda nechce svačinový problém řešit přímo s tím děckem (chlapeček, 9let). Asi by mě taky naštvalo, kdyby Timískovi někdo pozřel jeho vychytanou a nutričně vyváženou svačinu, nicméně nepovažuji tuto klukovinu za nijak zásadní (a párkrát jsem to někomu udělala taky).
Ale švagrovka je úplně jiného názoru. Pokud si dovolí nějakej chlapeček vniknout do aktovky její dcery, co z něj za pár let vyroste? Bude jí z kabele jednou vytahovat menstruační vložky? Bude jí krást hodnotnější věci? Je kradení svačiny počátek šikany?
Chtěla jsem namítnout, že menstruační vložky se nedají jíst a že si myslím, že z otevírání cizích aktovek chlapeček vyroste, ale švagrovka působila dost úzkostně, odhodlaně a nervózně, takže jsem raději byla zticha. Vzmohla jsem se jen na chabou obranu žravého chlapečka, že měl chudák asi hlad a že bych do toho netahala jeho rodiče.
Na to mi švagrovka řekla, že moje děcko taky není zrovna nejvychovanější. Předloni sežralo čtyři čokoládové figurky ze švagrovkovic vánočního stromu a já prej ani nehlesla.
Nehlesla, protože se řídím pravidlem, že na návštěvách ať Timeček sežere, co chce, doma mu to škrtím. A sama nemám v ohledu spotřebované čokolády zrovna nejčistější svědomí...
Nechtěla jsem se pouštět do zbytečného žabomyšího konfliktu, ale vzpomněla jsem si, jak na návštěvě u nás doma pro změnu švagrovčino vychované děcko sežralo nepočítaně koláčků a když už nemohlo, tak si je cpalo do kapes, a když už mělo plný i kapsy, tak si zbývající koláčky aspoň označilo cedulkama a křikem protestovalo, když po nich někdo sáhl.
Cizí potrava je zkrátka atraktivnější a já měla radost, že jejímu děcku chutná.
Nenapadlo by mě v občasném záchvatu dětské žravosti vidět následek nevychovanosti ani příčinu pozdější obezity.
Švagrovka mě nenápadně upozornila, že bych se měla nad svou benevolencí zamyslet, což svědomitě dělám, i když na to nevypadám!
A jelikož jsem absolvovala i dva semestry Teorie a metodiky výchovy, chápu, že autoritativní výchova není můj šálek kávy a vnímám, že výchovné konflikty řeším z pohledu "tady a teď" a neřeším při každém deliktu, co mi z toho děcka vyroste.
Ale švagrovka to má přesně naopak.
Když měl Timís neblaze proslulé bacací období, viděla v něm potenciálního agresora a přemýšlela o tom, co se u nás doma děje, že to moje děcko vyjadřuje bacáním.
Nedělo se nic, agresivní choutky přešly úderem třetího roku věku.
Statistická možnost, že z mého dítěte vyroste agresor, je docela malá, takže se tím neznepokojuju. Švagrovce se narodil chlapeček, který právě pozvolna vstupuje do bacacího období a dokonce už pomlátil i Tima Timečka!
Jaká to úleva.
