čtvrtek 22. února 2018

Zorganizovaný dětský pokoj

Můžu si odškrtnout další mission impossible.

Dětský pokoj je konečně v cajku.

Uklízení v něm přestalo být každovečerní psycho, hračky se již neválí všude po bytě, děcka se jakžtakž stáhla do svého teritoria (nebo alespoň pochopila, co znamená jejich teritorium) a méně tak zamořují společné prostory.

Funkčnost se dnes prubla naostro, když mi nečekaně zavolala Agnieszka, že se u mě za 15 minut zastaví i se všema děckama. Zadala jsem Timovi Timečkovi pokyn, nechť si v rychlosti svůj pokoj uklidí, a on nejen, že pokyn respektoval, nýbrž jej i docela zručně a samostatně vykonal. Děcka si pak v pokoji pěkně pohrála a my dospělí stihli v klidu kafe a dvě sklenky vína, což jako časoměrná veličina značí fenomenální úspěch.

Cesta k zorganizovanému stavu opět nebyla snadná, jelikož pokoj byl až donedávna vestavěnou skříní, v níž jakékoli dítě odmítalo přebývat i uklízet. Po několikaměsíčním procesu odklízení, vyhazování, přemítání nad inspirujícími časopisy a knihami, zvyšování motivace dítěte a jedné návštěvě IKEA, kde si Tim Timeček, systematicky vystavovaný dlouhodobému primingu, mohl vybrat "cokoli", jsme dosáhli pokoje, ve kterém Tim samostatně SPÍ, hraje si RÁD a je schopen vše uklidit sám, aniž bych na něj musela ječet.

Dost nám pomohl i příběh ze života, Léčení čurbesajdy od Betty MacDonaldové.

Mně i Ripardovi prospělo změnit úhel pohledu, co se uklízení jako aktivity samotné týče.

Dále pomohlo veškeré úklidové procesy co nejvíce zjednodušit, zesystematizovat a zautomatizovat.

Dítě bylo přizváno k plánování i realizaci pokojíku a my s Ripardem se snažili, aby mělo dost prostoru pro svůj paleontologický, literární a entomologický zápal.

Tu entomologii občas dost rozdýchávám.












2 komentáře:

  1. Hezký! A ještě je super, že vám to funguje. U nás jsme zatím ve stadiu přemítání a průběžné debordelizace. Jako dobrý, ale přibyl nám na Vánoce jeden na poměry malého paneláku docela dost velkej domeček se spoustou vybaveníčka, se kterým teda fakt netuším, co vymyslím.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherný pokojíček. Také máme pro dceru zařízený barevný pokoj. Barvy k dětem patří. Úplně nesnáším ty šedé nebo bílé pokoje. To je tak smutné a depresivní. Tam bych si jako dítě hrát nechtěla. Pokoje máme celý hotový, jen bych chtěla koupit nějakou větší šatní skříň. Trochu jsem totiž neodhadla nákup dětského oblečení a nemám ho už kam dát :-D .

    OdpovědětVymazat