Po dlouhý době jsem upekla kváskovej chleba. Kuchyňskýho robota jsem měla hrozně dlouho v opravně, takže jsme nějakou dobu pečivo kupovali.
To pro mě bylo logisticky dost náročný, protože kupovaný pečivo má buď naprosto jepičí život nebo podivnou chuť nebo je sice dobrý, ale dost drahý. I když teda tu vysokou cenu kvalitního pečiva naprosto chápu, co nechápu je, jak je možný upíct chleba, kterej se prodává za menší cenu, než jsou vstupní suroviny.
Ale chemie jídlokazičů je údajně velmi účinná.
Jedna moje známá měla velmi smysluplné zaměstnání, jehož náplní bylo, dodávat chemikálie producentům potravin.
Prostě byla taková farmaceutická dealerka v potravinářském průmyslu. Cílem této profese je, aby výsledné potraviny byly levnější a trvanlivější. A aby se to v nejlepším případě neprojevilo na chuti ani na etiketě. Nicméně kvalitu produktů úplně oblafnout nejde.
Známá říkala, že v oblasti potravinářské chemie je velmi široká a rozbředlá šedá zóna možností, jak jídlo pokazit a znehodnotit bez hrubého porušení legislativy.
Známá své velmi dobře placené zaměstnání nevydržela dělat dlouho. Z důvodu nepopiratelné amorálnosti jí to lézt na palici do té míry, že s tím sekla a odjela předcvičovat jógu do Indie.
Takže raději zůstávám u domácího pečení. U pekařských výrobků je podvratná potravinářsko-chemická činnost údajně velmi rozbujelá a úspěšná.
Žádné komentáře:
Okomentovat