Dneska musím zaznamenat velmi význačnou událost, která pro mě v praktickém dosahu předčila 17. listopad.
Ripard poprvé v životě něco opravil - a zrovínka pračku. A stačilo mu k tomu vteřinové lepidlo. A zázrak skutečně nastal, pračka pere a už vůbec neteče. Jako správná odstrašující socdomácnost jsme totiž rezervu na rozbitou pračku a ostatní kuchyňské spotřebiče rozfofrovali na letních tuzemských i zahraničních zájezdech.
Můj otec je velmi nezručný, vše opravuje lepicí páskou a jak naschvál má ta lepicí páska vzhledem k rozbitému objektu vždy kontrastní barvu. Otec se za svou nezručnost nestydí, patrně si ji vůbec neuvědomuje, a pokud uvědomění provede nějaká blízka osoba, dostane se jí poučení o inteligenci a dělnické třídě. Poslední otcův kutilský počin bylo připevnění šňůry od internetu na bílý strop pomocí černé izolačky. Šňůra i izolačka se nepřehlédnutelně vinou celým bytem.
Ripard není nezručný, ale zcela apraktický. Podle toho to taky u nás doma vypadá. Abych dosáhla montérských úspěchů, musím povolávat kamarády či bratry a uplatit je kusem žvance.
Netuším, kde mí bratři přišli ke své zcela nadprůměrné zručnosti, když je vychovával i zplodil můj nezručný otec. Starší bratr zkonsnstruoval kurníko-králíkárnu s monstrózním výběhem pro nejrůznější hospodářské tvory, zahradní domek, tobogán, houpačku, zahradní jezero, velmi vkusnou rozlehlou skalku a mnoho dalších sci-fi objektů. Mladší bratr konstruuje roboty a nedávno se pustil do kuchyňských poliček.
Tiše doufám, že stejný model nastane u Riparda a děcka. Děckovu inteligenční složku a Ripardovu neblahou genetickou výbavu jsem se v těhotenství snažila lehce oslabit občasným požitím alkoholu. Zda to klaplo, poznám za pár let.
Žádné komentáře:
Okomentovat