Tim Timeček je zase ve školce a já se regeneruju u Mozartovejch koulí a Lindt koulí a Modrém z nebe a 99 procentní čokolády.
Svatý Valentýn to letos neošidil a já dostala od všech tří pánských členů domácnosti po bonboniéře i po kytici.
Podařilo se nám definitivně oddudlovat Tima Timečka. Za závislost na dudlu jsme samozřejmě mohli my (protože jsme byli první, kdo jej Timečkovi podstrčil, a pravda, několik stovek hodin klidu a míru nám ten dudel zajistil), takže jsem nechtěla podnikat žádné drasťárny na odstranění dudlu.
Nakonec jsme se s dítětem domluvili tak, že zajdeme do obchodu, kde prodávají mašinku k vláčkodráze, co jezdí na baterky. Vemem s sebou pytel s dudlama a zkusíme jej za tu mašinu směnit. Celý proces inicioval Ripard a paní prodavačka prý byla velmi vstřícná a chápavá (asi je zvyklá při dennodenním kontaktu s rozmazlenejma harantama na kde co).
Mašina nám úspěšně jezdí po domově a rozváží čokoládové bonbony. Není to sice spěšný vlak do Bradavic, ale i tak je to vychytaná věc.
Poptávka po dudlech velmi rychle ustala. Ale spotřeba baterií úměrně vzrostla.
Miminko Damiánek je po přečtení několika publikací a poučení se z nastalé situace provozováno bez dudlíku.
Žádné komentáře:
Okomentovat