středa 25. května 2016

Už mi není vůbec blbě.

Neuvěřitelné, ale je to tak.

Jen nevím, proč někomu trvá nevolnostní první trimestr dva týdny a někomu pět měsíců.

Výhoda otěhotnění v zimě a nevolností je ta, že můžete pár měsíců předstírat téměř nerušený zimní spánek. Bohužel nic jiného pozitivního jsem ve svém neutěšeném stavu neshledala. I když - docela jsem se začala orientovat v nabídce polotovarů a pytlíkových polívek. U mě jednoznačně vedou lasagně z Lidlu. Děcko i Ripard vypadají, že následky několikaměsíčního bordelu a příšerného jídla přežili ve zdraví a imunologicky zoceleni čelí světlým zítřkům.
Ovšem jaké duševní následky si dítě ponese do budoucna, to netuším. Mé pedagogicko-psychologické působení na dítě převzala během hard core stavů "nursery" videa na youtube a prasátko Pepina. Dítě se pod jejich vzájemným vlivem naučilo anglickou abecedu, počítat do deseti a když jsem si včera lakovala nehty, ptalo se mě, jestli je ta barva "pink". Nemáme sice telku, ale stejně tak jako já, je to velmi lehce nahraditelná věc. Docela dlouho se mi mé yotube odkládání dítěte podařilo před Ripardem tajit, nicméně když se ho dítě jednou zeptalo, zda může to "surprise egg open" a začlo zpívat "twinkle twinkle little star" s absencí českého akcentu, docela rychle se vše provalilo. Ripard na celou situaci zareagoval pružně a empaticky, nechal si napsat ošetřovák na mě jakožto zcela nefunkční jednotku.

Nicméně teď jsem již celý týden plně funkční!
Byli jsme kempovat a začala jsem plavat a jsem schopna své rodině zabezpečit i normální potravu.

S dítětem jsme dnes pekli dýně-housky a dinosaurus housky:





Žádné komentáře:

Okomentovat