Mám docela ráda horory s dětmi. Sirotek i Sirotčinec i Děti patří mezi mé nejoblíbenější.
Nedivila bych se, kdyby při natáčení filmů s hororovým dítětem jejich tvůrci ulevolali frustraci, kterou občas zažije každý o dítě pečující, tváří v tvář neovladatelné běsnící síle, která propuká zcela neočekávaně.
Moje docela klidné děcko se jednoho dne probudilo s podivným ďábelsko sígřím výrazem.
Poté si šlo do koupelny vyčistit zoubky: "Nevidím se mámo, nevidím se mámo!" Bohužel se nevidělo v zrcadle, protože ho celé zapatlalo mojí zubní pastou. Jó, byl to elmex.
Po vyčištění zoubků vzalo průduškovou mastičku a systematicky jí natřelo sporák.
Když jsem po snídani vytahovala věci z pračky, byly kompletně pokryté nějakou podivnou vrstvou. Že by zapomenutý kapesník? Při bližším ohledání jsem zjistila, že dítě vložilo před zahájením pracího procesu do bubnu pračky nepoužitou papírovou plenu.
Usoudila jsem, že je nejvyšší čas opustit rizikové domácí prostředí a vyslat dítě ven, kde může neškodným způsobem ulevit svým destruktivním sklonům. Vesele nasedlo na odrážedlo a odfrčelo z kopečka. Dítě je za normálních okolností zvyklé u každé silnice čekat na mě, než se tam lážo plážo vycházkovou chůzí doštrachám, ale v ten hororový den prostě nezastavilo a když se vzdálilo asi 100 metrů ode mě, zjistila jsem , že už ho při nejlepší vůli běžnou rychlostí nedojdu, protože celá trasa vede z docela strmého kopce, který má několik kiláků. Nasadila jsem co nejostřejší sprint, nicméně dítěti poháněnému nadpozemskou silou jsem nemohla vůbec stačit. Dítě si vesele najelo bezmála patnáctistovku. V protisměru jsem míjela opovržlivé a zděšené obličeje důchodkyň a spolumatek, jejichž haranti se patrně svévolně z dohledu nevzdalují. U jednoho přechodu dítě naštěstí zachytila nějaká matka a držela ho tam tak dlouho, dokud jsem nedoběhla. Sice se na mě tvářila všelijak, ale já jí byla velmi vděčná, ačkoli jsem hrála všemi barvami a nemohla dýchat tudíž ani prokázat vděčnost. Dítě mi bezelstně povědělo: "Nejely žádný auta, mámo, tak jsem jel z kopca brm brm!" Věřím tomu, že by v pohodě dojel z Kohoutovic až do Pisárek, kde by se nejspíš zastavil u šalin.
Po tomto zážitku jsem se cítila poněkud vyčerpaná. Dotáhla jsem dítě do nejbližší cukrárny a uzavřela ho do trampolíny. Freneticky skákalo několik minut, a poté začalo masakrovat ostatní spoluskákající děti.
Naštěstí se blížil čas oběda, tak jsem dítě nějak dostrkala domů a uložila k spánku.
Do večera stihlo navzdory bohatému odpolednímu programu v lese zařídit ještě několik satanských akcí: Místo koupelové pěny použilo asi kilo ekologického gelu na praní, vylilo mi roztok na čočky, na podlahu nakreslilo nějaké čarodějné kruhy o metrovém průměru, nacpalo plastelínu do DVD mechaniky, pastelky a nějaké drobné peníze strčilo do disketové mechaniky, do záchoda nacpalo celé tři role toaleťáku a tak 30x je spláchlo a vylilo několik bublifuků.
Nejhorší následek dětského běsnění jsem objevila až druhý den při své poobědové siestě. Když se zdál svět být konečně v pořádku, vytekla celá pračka. Protože děcko předchozí den vytáhlo nějaký šlauch.
Žádné komentáře:
Okomentovat