Mám za sebou několik krušnějších dní
.
Ale s kapkou (nebo spíš s několika litry) vaječného koňaku zvládáme vše na jedničku!
Tim Timeček odmítl účinkovat na školkovém představení na náměstí při rozsvěcování vánočního stromu. Všechny ostatní dětičky nastoupené v řadě, rodiče žhaví foťáky a kamery a Tima to nějak vyvedlo z míry.
Když jsem řvoucího Tima utěšovala a říkala mu, že to je fuk, že si ty písničky zazpíváme doma, Damián si obratně vylezl na lavičku a sletěl přímo na kebuli. Pořádně to žuchlo a fungl nová dlažba na náměstí se otřásla, zatímco dětičky z Timovy třídy zpívaly jak andělíčci.
Když jsem utěšovala řvoucího Damiána, Tim Timeček se náhle rozhodl, že účinkovat bude, pokud budu stát hned pod pódiem.
S dvěma vzlykajícími kusy děcek jsem se tedy procpala až pod pódium a vysadila tam Timečka, kterej si odúčinkoval posledních deset vteřin vystoupení.
Jedna školková matka mi vyjádřila obdiv ve smyslu zachování klidu, protože ona by prej Timečka rovnou zmlátila. Obdivné poznámky tohoto typu si bohužel většinou dešifruji jako kritiku své rodičovské neschopnosti a nepříslušné benevolence.
Paní učitelce jsem se omluvila za komplikace, ale ta byla úplně nejvíc v klidu. Řekla mi, že Tim nebyl celý den ve své kůži a že na něj něco leze. A prej že chudáček Timeček jindy veselej chlapeček byl celej den nějakej zaprdlej.
A taky že na Timečka něco lezlo. To něco se úctyhodně rozlezlo a sužuje to nadále mě i Riparda i Damiánka. Naštěstí se nejednalo o vši, roupy ani o blechy, které se teď ve školce hojně vyskytují.
Timeček je tedy už více jak týden doma. Já jsem střídavě více či méně nachcípaná.
Chce to jen klid a nohy v teple a dobrou knihu a dobrou kávu a dobrý čaj a bábovku k tomu.
Žádné komentáře:
Okomentovat