Porodní plán jsem splnila na dvě stě procent!
Miminko Damián se narodilo 13.10. ve 3.30 a byla to rychlovka.
Pár hodin před porodem jsem ještě vařila svíčkovou, drhla sedáky od židlí a květináče, přeskládala špajz i lednici.
Hnízdící instinkt.
Děcko starší zlobilo o sto péro, asi něco čulo. Nedalo mi pokoj ani na pět minut a chovalo se jak velmi těžké ADHD.
Poté, co jsme ho s Ripardem ve 23.30 s vypětím všech zbývajících sil uložili, mi prdla voda. V první chvíli jsem si pomyslela, že mě trefí, protože představa další šichty mě v tomto rozpoložení fakt netěšila.
Nicméně vše šlo velmi hladce, Riparda a děcko jsem nebudila, brnkla dule s tím, že se ještě nic neděje a že jí zavolám, až se něco bude dít. "Něco" se začlo dít až ve 2.00, tak jsem vzbudila Riparda a povolala dulu k sobě domů. Dula nejdřív vypadala nedůvěřivě, protože jsem se netvářila, že rodím a sem tam jsem hodila i nějaký ten nepříliš duchaplný vtípek. Nicméně za slabou půlhodinku jsem vtipkovat přestala, tak jsme rychle odjely do porodnice. V porodnici mi ani nestihli dotočit monitor. Dula i nemocniční porodní asistentka mě nechali pobíhat po porodním boxu dle potřeby a za nějakých 20 minut těžší práce, do které mi ale nikdo nemístně nekecal , neřídil a nekorigoval, bylo mimino v pohodě venku.
Žádné komentáře:
Okomentovat