nepila jedno kafe za druhým jen proto, abych si do nich mohla lít větší než malé množství amaretta, nelhala děcku, že žádný sladkosti už nemáme, jenom proto, abych je mohla potajmu sama sníst, až usne, připadala bych si jako naprosto zenová matka.
Jedno dítě spí, druhý dítě spí, myčka myje, pračka pere, dárky pro Riparda k zítřejším narozeninám zabalený, co víc si přát. Ještě tak leda aby vysvitlo sluníčko, přestala bejt klandra a já si mohla dát cigáro na balkoně.
Nicméně obávám se, že okolí nemá pocit, že bych byla tak dobrá matka.
Včera jsem šla ze školky domů s jednou matkou z naší ulice. Během desetiminutové trasy se projevila celá plejáda odlišných a naprosto nekompatibilních rodičovských přístupů.
Moje děcko nemělo rukavičky (já fakt netuším, kde skončily, a děcku jsem poradila, že když mu bude zima na ručičky, ať si je strčí do kapes nebo schová do rukávků) a její děcko mělo rukavičky světlounce růžové.
Moje děcko se radovalo ze sněhu a bralo ho do praciček a její děcko pak dostalo děsně na prdel, protože po vzoru mýho děcka jednou šáhlo na roztávající sníh s blátem a rukavičky si umazalo. Matka se mi svěřila, že jí pančelka školková sprdla za to, že si její děcko pomalu oblíká elasťáčky a sukýnku a že je tudíž opožděné za ostatními dětmi ze školkového kolektivu.
Úča nezávisle doporučila, ať ve volných chvílích trénují "sebeobsluhu" a maminka to tedy ve volných chvílích důsledně trénuje. Děcko u toho ale prý dělá bordel a nesebeobsluhuje se tak, jak by si maminka i úča představovaly. A maminka opravdu věří, že je její dítě opožděné a že by se s tím mělo něco dělat.
Řekla jsem matce, ať si z toho nic nedělá, že todle ta úča říká všem (do mě to solí taky docela často) a že úču úplně chápu, že se jí haranti nechtějí voblíkat a že pak vyvíjí na rodiče tlak, aby se to děcka naučila. Ale nebrala bych si to vůbec osobně.
Pak se mě matka vážně zeptala, jestli tu sebeobsluhu doma nacvičujeme. Nacvičuju to tak, že před dítě hodím hromadu hader, v jedný ruce držím mimino, druhou rukou oblíkám sebe a v mezičase děcko kibicuju, ať se rychle vobleče. Je pravda, že za několik týdnů tohoto "nácviku" se děcko už umí oblíknout.
Nicméně ona matka prý nacvičuje tak, že se jí nějakou nadpozemskou silou podaří několikrát denně dítě přimět, aby se ze studijních důvodů vyslíklo a zase oblíklo.
Inu, jiný kraj, jiný mrav...
Žádné komentáře:
Okomentovat