K snídani jsme měli míchaná vejce.
Ripard nakoupil celou baterii bílých vajíček ve zdejším koloniálu.
Timeček se děsně těšil na vyfukování vajec.
Ripard tedy začal hledat návod, kterak vejce umýt a vyfouknout.
Já jsem s rutinérským výrazem vzala krátkou pletací jehlici a vyfoukla vajíčko razdva.
Potom jsem se stihla děsně navztekat na Riparda, protože jsem ho mile požádala, zda by nedovedl skládat špinavé talířky rovnou do myčky a neodkládal je na kuchyňskou linku.
Chystala jsem se dělat chleba a je to děsnej vopruz, když předtím musím uklízet po nesebeobslužných osobách.
Měla jsem na jazyku i věštecké: "A až otevřeš myčku, tak mi nenadávej, že je to tam špatně naskládaný", ale řekla jsem si, že nebudu jak má matka a budu raději držet zobák.
Ripard otevřel myčku a začal se děsně rozčilovat, že je tam nádobí blbě naskládaný. Že tam ten talířek nikam nemůže dát a že prej když už po něm po chudákovi chci, aby tu myčku skládal, musím mu v ní udělat adekvátní prostor zrovna tak akorát pro ten jeho kus nádobí.
Myčka byla z mého pohledu poloprázdná. A ve mně se probudila bohyně Kali.
Ale vajíčka jsme vytvořili k Timečkově spokojenosti a ačkoli je Timeček výtvarně netvůrčí typ, tato činnost ho velmi bavila.
Žádné komentáře:
Okomentovat