Mlácení děcek jsem po úvaze a několika nezdarech zcela zavrhla, nepřijde mi to funkční výchovný způsob a nemohla bych pak argumentovat zavedeným způsobem: "Bacat se nesmí, my tě taky nebacáme." Nejsem zkrátka bacací typ, nevěřím v účinnost bití a nedělá mi dobře, když vidím bacání jiných děcek.
Moje kamarádka Majda mlácení taky zavrhla, protože když se naštve, nezná prý míru, a děcko by dostalo zbytečně moc. Takže ho preventivně nemlátí vůbec nikdy. Něco podobnýho si dovedu představit i u sebe.
A další kamarádka Kristina své děcko taky nemlátí a nemlátili ji ani její vlastní rodiče, protože v době jejího dětství žili ve Skandinávii, kde by prý její rodiče šoupli do lochu, kdyby děcka mlátili.
Nás s Ripardem doma mlátili docela dost a taky jak to s náma dopadlo...
Tudle se mě zas jedna matka ze školky ptala, "zda se stane, že Timeček občas dostane na zadek a pokud se tak stane, jak je to často". Vyptávala se děsně dotěrně na šílené podrobnosti, až mi to vůbec příjemné nebylo.
Při včerejším vyzvedávání Tima Timečka ze školky jsem si všimla, že má ve tváři poněkud delikventský výraz. Nicméně úča se při předávacím rituálu tvářila naprosto normálně a já se zásadně na nic nevyptávám.
Předala jsem Timečkovi k jeho nesmírné radosti dárečky od Saši, u které jsem strávila dopoledne, a vydali jsme se domů. Naštěstí se nám cestou podařilo setřást jednu vytrvalou matku, když jsem jí řekla, že si s Timečkem ještě chvíli pohrajeme v trávě.
Zbavení se matky přišlo právě včas, protože jsem už začala uvažovat o tom, zda tělesné tresty nezačít opět uplatňovat na matkách. Jednak na svoje děcka v jednom kuse něco ječela, takže jsem po chvíli měla hlavu jak balon, jednak mi v pauzách dávala protivné otázky s ještě protivnějšími komenty:
"Vy chodíte do školky stále nepravidelně? To u nás panuje řád. Na bazén chodíte jedenkrát týdně? To by mi nepomohlo. (přiznám se, že tento vývod nechápu). Na dovolenou pod stan? To by mě nebavilo. My all inclusive. Už trénujete kresbu hlavonožců? Nee??? (výmluvná pauza). Kolik vážíte? (myšleno mimino) Nevíte???
Timeček se stále tvářil poněkud zarputile a v nepřítomnosti matky z něj vylezlo, že dnes "pobacal úču Alicu. Na tvářičku." Zeptala jsem se, jak k tomu došlo, a prý se chtěl u oběda zeptat Mikuláška na strašně důležitou věc, a to jestli má taky dinosaury. Hned přišla úča, sedla si k Timečkovi na stůl a řekla mu: "Nepovídej a jez!" Tak ji bacnul. Zeptala jsem se Tima, co na to úča: "Ty ty ty, Timečku, to už nikdy nesmíš dělat!"
Dobře úča. Ve velmi řídkém výskytu bacnutí reagujeme téměř identicky.
Pro pořádek jsem ještě Timovi vysvětlila, že doma si u jídla normálně povídáme (měl tendence nás zpočátku okřikovat), ale že ve školce se asi nepovídá, že tam platí zkrátka jiná pravidla, kterým sice moc nerozumím, ale budiž.
Každopádně úča se mlátit nesmí.
Ani máma. Ani táta. Ani babička Zdenička.
Žádné komentáře:
Okomentovat