Mezi některými školkovými matkami patrně probíhá nějaká nepsaná soutěž "vydeptej ostatní matky a budeš king", jinak si nedovedu vysvětlit smršť soupeřivých a konfrontačních hlášek, který jsem si byla nucena vyslechnout a vstřebat v posledních týdnech.
Tudle se mě jedna matka zeptala, zda-li již navštěvuji s Damiánem nějaké mateřsské centrum, abych prej něco nezanedbala. Že ona matka už se k návštěvě odhodlala a je to super rozvíjející. Dosud jsme měla pocit, že Damián je domácím prostředí stimulován na nejvyšší možnou míru, zvláště v případech, kdy si ho ke kreativnímu hraní půjčuje Tim Timeček, (Mámo obří mimino útočí na koleje!) tu stimulaci musím trochu korigovat.
Jiná matka mě upozornila, že bych měla Tima Timečka přihlásit do angličtiny, protože dětský mozek je v tomto období jako houba. Na to se ozval Timeček, že on už anglicky dávno umí a zablekotal něco jako "good bye spider." Skromně jsem poznamenala, že v Anglii mámě část rodiny, takže si jazyk budeme trénovat rovnou v terénu. Nicméně pravda je taková, že nevidím žádný smysl cíleně učit děcko v předškolním věku v cizím jazykům. Navíc hodně cestujeme a Timeček už umí docela obstojně italsky pozdravit "bon giorno bambino sederino."
Sederino znamená zadek.
A podle nějaké neurolingvistické teorie není vhodné dítě učit cizímu jazyku, dokud si perfektně neosvojí mateřštinu, samozřejmě jiná situace je v případě bilingvního jazykového prostředí, kde učení probíhá metodou přímou, nestrukturní.
S tím, že je dětský mozek v tomto období jako houba nemůžu nesouhlasit, Timeček nasává opravdu intenzívně, ale myslím, že zcela postačí třikrát týdně návštěva školky, v neškolkové dny se stýkáme s neškolkovými kamarády a ostatní čas je vyplněn čtením, klučičími akcemi s Ripardem a rutinními činnostmi jako vyndávání myčky a pečení housek, případně sledováním pohádek. Už tak mi připadá, že máme činností nad hlavu a nevím, kam bych vecpala další rozvíjející aktivity. Navíc já z důvodu absence hlídání nutně potřebuju, aby si Tim uměl doma sám neorganizovaně pohrát pro případ, že mě skolí angína a potřebuju přežít do doby, než se Ripard vrátí z práce.
Dále jsem před jednou matkou ztratila své mateřské body, když jsem se zmínila, že musím rychle valit domů, abych Damiánovi udělala mrkev: "To já jsem obě holky výhradně kojila až do ukončeného 8. měsíce. Mateřsské mléko je ta nejlepší výživa." He??? A to jsem se ani nestihla pochlubit, že Damiáno už pozřelo i Mrože - jahodovou dřeň: "Mámo, to je úplně stejný jak ta řepa, tak jsem dal i Damiánovi!"
Ale včera tomu nasadila korunu matka, která nás potkala na cestě do školky. Timeček ráno zaspal a nestihli jsme snídani a já nesnáším ranní stres, tak jsem mu v klidu vysvětlila, že cestou koupíme nějaký mooooc dobrý koláč. Děcko se natěšilo na koláč a docela rychle se obléklo. Cestou si koláčovou snídani za chůze velmi užívalo, než jsme potkali tu matku: "Takže vy takto snídáte za chůze." Nešlo o laškovný dotaz, jen suché konstatování mé neschopnosti. Zablekotala jsem, že jsme zaspali a matka spustila: "My vstáváme striktně každé ráno v 7,15 nejpozději, snídani připravuje babička, ale pokud není doma, musím to nachystat já. Vždy jíme společně u stolu."
Přesně to jsem potřebovala vědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat