Že můj bordel není úplně nesvazující jsem si uvědomila v okamžiku, kdy u nás měli řemeslníci něco montovat a já se potřebovala s Timečkem uchýlit někam do ústraní. Kristina mi promptně nabídla, že by mi mohla zapůjčit na pár hodin svůj byt v její nepřítomnosti.
U nás by zapůjčení bytu rozhodně nemohlo proběhnout promptně, musela by mu předcházet pořádná čistka obnášející ukrytí bordelu do prádelního koše a vestavných skříní a zametení pod postel.
Kdykoli přijdu ke Kristině, je tam naprostý pořádek. Přitom ona sama však tvrdí, že vůbec neuklízí ani nekoná žádné extra čistky před návštěvou/Vánocemi. Zásluhu na tom má jednak její nebordelivý manžel (včera jsem byla svědkem neuvěřitelné situace, kdy si její chlap SÁM nalezl mezi potravinami chleba, namazal ho, obložil ředkvičkama, které dokázal umýt i nakrájet na stejnoměrně tenké plátky, chleba snědl a nakonec uklidil po sobě linku i nádobí) a jednak je Kristina natolik systematicky založená, že úhledný a organizovaný životní prostor generuje jen tak mimoděk a nevnímá to jako otravnou činnost. Uklízecí aktivity má natolik zautomatizované, že pro ni tvoří stejnou rutinu jako například pro mě čučení z okna a pití kafe. Kristina kafe nepije a na rozdíl ode mě neholduje ani ostatním toxickým mokům, takže tím taky ušetří spoustu času.
Stejně tak záhadná je mi má obliba Hercule Poirota, jehož hlavním pracovním nástrojem je "řád a metoda". Já sama nejsem schopna systematicky vypátrat vůbec nic.
Já: "Kdo to rozstříhal tu háčkovanou dečku??
Tim (pohotově, bez uzardění): "Papkong a Ponoskonec!" (nůžky a kombinačky)
Musím se pochválit, že většinu dlouholetého bordelu jsme zlikvidovali při rekonstrukčních snahách a podařilo se k vyhazování nenásilnou formou přimět i Riparda. Mně svépomocně pomohla hlavně literatura.
Vyházeli jsme přibližně dvacet 60 l pytlů na odpadky plných krámů.
Jako krám jsme definovali:
Věci, které nepoužíváme - všechno, na co jsem nesáhla rok dva, letělo.
Věci, které se nám přestaly líbit - lapače prachu, sezónní dekorace a dárky.
Věci, které přestaly plnit svou funkci - tady šlo většinou o oblečení.
Věci podivného původu - součástky a káblíky od kdovíčeho
Věci neblahého původu - v této kategorii se nacházely šperky, které moje prababka za nedůstojných podmínek zakoupila od Židů prchajících před válkou.
Věci zastaralé a zbytečné - návody, krabičky, igelitky, "zachovalé" balicí papíry, obstarožní knihy, sešity...
No bylo toho požehnaně a ještě se tu několik pytlů bordelu jistě najde.
Co se týče domácího úklidu, zakotvila jsem přechodně u systému, který byl docela funkční a minimálně náš domov pozvedl do stavu z-nezvané-návštěvy-nechytám-paniku. Systém spočíval v tom, že jsem do obyvatelného stavu uklidila jednu místnost denně. Největší výhoda tohoto systému spočívala v eliminaci týdenních/jarních/vánočních úklidů, protože byt se díky průběžnému, pravidelnému odbordelování nacházel v relativně dobrém stavu.
Nicméně člověk se pořád učí a komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí, ale najde to na netu. Tudle jsem si tu nezřízeně klikala a najednou klikla sem. Několik večerů a nocí jsem četla a četla a jsem nadšena, protože jsem objevila plně funkční řešení mého bordelivého problému.
Takže teď rovnám a organizuju a třídím a vyhazuju jak vo život. Vypadá to, že do Ripardovy atestace vznikne plně organizovaná domácnost hladkého chodu.
Ve vyhazovací mánii jsem se však rozhodla nevyhodit úplně všechno. Tak třeba nevzhledné tablety a prášek do myčky jsem nacpala do okrasných dóz, pro které jsem jinak neměla využití.
A zachovala i rozbité hrníčky, které jsem slepila, zasadila do nich kaktusy a zasypala "vzpomínkovými" kamínky.
Tak dávej průběžně vědět, jak vám to jde z úklidem a hlavně udržováním! Já mám za sebou už několik vln redukování krámů a určování pevných míst věcem, ale nikdy se nám to zatím nepodařilo udržet dýl jak měsíc...
OdpovědětVymazatNo u nás se to už zlepšilo když nám udělali skříně a zbytek kuchyně někdy v lednu :) Asi je to fakt jen o systému a to není zrovna moje silná stánka :)))
Vymazat