Naštěstí můj manžel Ripard vzal děcko ven a já se můžu věnovat velmi bohulibým činnostem. Zde jejich soupis.
Uklízení.
Nevím, kterej trouba vymyslel rčení, že bordel nemá nožičky. Náš bordel má nožičky a má na nich nazuté i sedmimílové boty a překvapivě neustále pronásleduje děcko a Riparda. Takže kam se hne děcko a kam se hne Ripard, tam se během několika nanosekund nahromadí veliké množství bordelu. Z bordelu plyne má bloggerská frustrace. Patrně se zde nebude objevovat tolik pěkných obrázků jako na jiných blozích. Jednak focení není mou silnou stránkou, jednak máme poněkud obstarožní fotoaparát a pak taky - najít místo prosté bordelu vhodné k prezentaci je prostě neustálý problém.
Teď mě napadlo, že Ripard vzal děcko ven beztak hlavně proto, aby se s ním mohl svézt zadarmo šalinou - v Brně to totiž funguje tak, že když máte děcko do tří let, vyfasujete k němu zadara šalinkartu, která se vztahuje na děcko a na jednu doprovodnou osobu. Ale ať jsou Ripardovy motivy jakékoli, je to fuk, hlavně, že jsou pryč oba.
Pečení chleba.
Ovládla jsem kváskovou magii a v rámci nízkonákladovosti si pečeme doma chleba, rohlíky, bagety, prostě všechno. Kvásek je geniální perpetuum mobile. Jdou z něj stvořit i lívance a kyselo a buchty a buchtičky s krémem a pleťová maska a šampon - to ještě nemám vyzkoušený, ale es kommt Tag...
Výroba vánočních projektů
Moje rodina je poněkud rozbujelá a neustále bují a rozrůstá se a vánoční dárky jsem zvyklá vyrábět. Hlavně proto, abych nemusela v předvánočním nečase zdvihat prdel z divanu a vystavovat svou sociální fobii zkoušce rozvášněných nakupujících davů. Takže se snažím dary vyrábět, některé vypadají jak od klientů chráněné dílny a některé jsou mnohem horší kvality, než od klientů chráněné dílny. Nicméně letos jsem ovládla technologii háčkování několika barvami zároveň, no budu se tu jistě svými projekty chlubit dost, pokud má mít má existence smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat