Háčkovaná maxioka

Narychlo mě k sobě na návštěvu pozvala Saša a v sms se zmínila, že se u ní můžem já i děcko nacpat narozeninovým dortem. Po zapojení všech závitů v mém vykojeném mozku mi docvaklo, že asi měla narozeniny. Jelikož představa shánění dárku v krámě ve společnosti usopleného děcka ve mě vyvolává velmi děsivé pocity, musela jsem rychle něco spíchnout či uháčkovat. Naštěstí jsem před pár dny vyrazila do galanterky, kde jsem sehnala nějaký to merino a celkem ucházející italský příze vhodných barev, takže jsem vzala háček velikosti 15 a v rychlosti umotala nákrčník čili dutou šálu.

Saša je jedna z mých posledních kamarádek, která nemá haranta, ale už je zbouchnutá, takže za chvíli konec šmitec. Ale má psa, kterej za vhodných hvězdných konstelací funguje jako babysitter mýho děcka. Včera to ale nějak nezafungovalo. Děcko rafinovaně zlobilo čokla a čokl celým svým piditělem vyjadřoval směsici rozporuplných pocitů na škále od žárlivosti ke strachu.

Na procházce mi Saša povídala o tvořivých spádech její tchýně, která rozplítá starý svetry z kousavé vlny z 80. let a plete z nich nové, téměř soudobé výrobky. Saša říkala, že tento druh dárků nesnáší. Pomyslela jsem si, jak vhodný dárek jsem jí připravila. Příště valím do obchodu :)