Co se u nás socvařilo v poslední dny

Socvaření mi tento týden fakt šlo. Konal se jen jeden logistický zásah, kdy jsme s děckem v jednom dopoledni obešli řezníka a zdejší koloniál a zelináře a ani jednou nemuseli do pulsujícího a pípajícího alberta blberta.

Ve středu nás k sobě na oběd pozvala Espoo, takže jsem sockovali u ní, jiné dny jsme vařili třeba toto:

Vývar s domácími nudlemi. Vývaru sežereme spousty. Hlavně Ripard se fakt nežinýruje a já jsem ráda, že si nějak při velkém sportovním vyžití udržuje hladinu kolagenu. Vývar vařím převážně z krůtích krků a vařím ho dlooooouho, po vychladnutí v něm stojí lžíce nebo vařečka nebo podběrák. Když jsem krky kupovala naposledy, povídá mi jedna paní stojící ve frontě za mnou: "Ale pani, vždyť je to pro psy!" Usoplené děcko se empaticky ozvalo: "Mašo! Hami! Párek! Haf!" Já však neměla slov a doma začala přemýšlet, zda mé socvaření už skutečně není moc soc. Proslistovala jsem všechny kuchařky a až u Hany Michopulu našla odkaz na vývar z krůtích krků. Uff.

Mrkvová polívka se zázvorem. Na másle opeču cibulku, přidám nakrájenou mrkev, zaleju vodou nebo vývarem, šoupnu kus zázvoru, povařím, rozmixuju, dochutím citronem a chilli a pepřem. Finito.

Dál jsme měli mrkvové muffiny a pizzu a děcko párek s celerovejma hranolkama a švestkové muffiny a kváskovej chleba se šunkou a celerovou remuládou a grilovaný sardinky a už si ani na další jídla si už fakt nevpomínám.