Dala jsem si předsevzetí, že spolu s youtube detoxem zlepším dítěti stravovací návyky. Jak za zneužití youtube-telky, tak za zálibu v pofidérních jídlech můžu já sama, ale nemá teď cenu plakat nad rozlitým mlékem a ani se nechci moc kát, spíše musím rychle a efektivně všechny poklesky způsobené mou několikaměsíční blicí indispozicí napravit. Omezení telky proběhlo hladce, prostě celou tu čertovskou mašinu vyrvu ze zdi a jdu se děckovi normálně věnovat, což sice obnáší vzdát se horizontální polohy, ale jiné nároky to na mě v podstatě neklade. S postupujícím rozvojem abstraktního myšlení je dítě již schopno porozumět i mluveným pohádkám, což je pro mě velká úleva, protože se v nich nevyskytují tak debilní pisklavé zvuky jako v animovaných pohádkách. Dítě teď frčí na pohádkách namluvených Karlem Högrem a mně ten hlas prostě taky dělá dobře.
Se zlepšením stravovacích návyků se to má trochu hůř. V podstatě stačí, aby ve správný čas bylo správné jídlo na správném místě, ale to se mi ne vždy podaří vychytat.
A pak je taky důležité, abych jedla společně s dítětem a neházela tu šavle, alespoň toto už docela funguje. Snídaně máme podchycený, jíme ovesnou kaši. U oběda je třeba, aby byl hotovej předtím, než odejdeme ven. To se mi ne vždy podaří podchytit, takže sem tam máme k obědu nějakou rychloblbost, z těch méně blbých jídel třeba špagety carbonara, palačinky, frittatu nebo omeletu, z těch víc blbých jídel je to pak párek s něčím... K vychytaným obědům míváme zeleninovou polívku nebo vývar a vhodný druhý chod a dezert. Pokud se stane, že k obědu máme nějakou kravinu typu párek, snažím se aspoň k večeři udělat něco ideologicky vhodného, nad čím se zároveň nebude ofrňovat Ripard a co si pak může vzít do práce na druhý den. No, prostoru pro zlepšení je teda hodně...
Žádné komentáře:
Okomentovat