Často slýchám vzdechy ostatních spolumatek, které se na mateřské (genderově korektně rodičovské) dovolené cítí nevyužity po intelektuální stránce. Hodně se jich proto snaží co nejrychleji vrátit zpět k opuštěné kariéře, protože doma je to prej pěkný psycho. Toto nechápu zejména u učitelek - starat se dobrovolně o větší množství harantů než jednoho případně dva? Já se v domácím prostředí špatně raději necítím, protože kdybych moc mrčela, tak by na mateřskou (korektně rodičovskou) zčerstva nastoupil Ripard, kterej se už bohužel otřepal z traumatizujících mateřských zážitků poslední doby. Finančně by to vyšlo srovnatelně, ale já bych se asi zbláznila, protože ačkoli o dítě by bylo postaráno po duchovní i duševní stránce skvěle, nevím, zda by časem nepošlo hlady, případně zda by se navždy neztratilo pod nánosy bordelu a tyto nedostatky bych musela odstraňovat nad rámec své pracovní doby.
Někdy vzdechy ohledně mateřské frustrace docela chápu. Minulej týden byl pro mě náročnej. Květen pro mě bývá náročnej každoročně. Ripard totiž pracuje jako cvokař a v květnu mívá žně, protože duben je statisticky nejdepresivnější měsíc. V červenci a září naopak očekávám okurkovou sezónu.
Nicméně v důsledku letošního patrně velmi depresivního dubna dítě téměř nevidělo svého otce a já už si počínala připadat poněkud opotřebovaně, protože jsem zvyklá na to, že Ripard dochází domů nejpozději v pět. Vím, že je to luxus, který si nemůže dovolit každý, nicméně tento režim doporučil Ripardovi v rámci zachování duševní stability všech článků našeho ekosystému zase jeho cvokař.
Ale zpět ke skomírajícímu mateřskému intelektu. Nemůžu objektivně posoudit, zda strádá nebo ne, i když nedávno jsem se načapala, že přemejšlím, jak co nejefektivněji odvážit kilo mouky. Měla jsem přesně kilové balení a několik vteřin vážně dumala nad tím, jestli se mi vleze na váhu, když to vysypu. Celkově vzato si nepřipadám nijak zásadně blbější než před děckem. Naopak teď vládnu mnohými dovednostmi a strategiemi nutnými pro přežití (pečení chleba, výroba oděvů, sprint na krátké tratě) a přečetla jsem haldy knih, ke kterým jsem se odhodlávala roky. Kdybych chtěla, tak můžu při mateřské pracovat jak mourovatá, ostatně jako většina matek. Pracuju jeden den v týdnu a úplně mi to stačí. Skloubit ten jeden pracovní den s péčí o dítě je vždycky těžce logistická záležitost, protože tu nemáme babičky. Děcko si v čase vyměřeném na vteřiny předáme mezi dveřma s Ripardem. Placená chůva by můj problém vyřešila jen v případě, že bych chtěla pracovat víc - takhle by se mi to vůbec nevyplatilo a pořád nevidím smysl v tom, šoupnout děcko chůvě za účelem práce. Jó za účelem odpočinku, keramického kurzu, návštěvy restaurace či kavárny, to je úplně jiná! Ale ačkoli zrovna neplýtvám (a tedy nejspíš ani neoplývám) vnitřními zdroji, nevyužitá se necítím po žádné stránce na mateřské ani mimo mateřskou.
Žádné komentáře:
Okomentovat