Dítě ovládlo první skutečně sprostá slova. A má to ode mě, jak tu onehdá řádilo, tak jsem se párkrát pořádně vztekla a protože ho nebiju, tak raději sprostě nadávám.
Co se týče prdele, tak jsme ji nikdy před dítětem nezatajovali, jen mu radili, aby používalo toto milé slůvko v soukromí. Takže vnikaly docela roztomilé situace: "Máš zadeček, nebo prdel?" Nebo pokud se stala nějaká legrace "To je prdel, chachacha!"
Nicméně včera dítě čůralo na travičku a protože to chce fakt vychytat, tak si vždy sundá gatě i trenky, aby nedošlo k provlhnutí inkriminovaných oblastí. Nějací o spoustu let i hlav starší chlapečci ho u toho pozorovali a dělali si z něj prdel: "Hahaha, kouká ti prdel, ty mimino!" Načež mé dítě v poklidu dokonalo svoji práci, s oblečením se již neobtěžovalo, otočilo se na posměváčky a velmi zřetelně zartikulovalo: "Doprdele sakra!" Chlapečci poněkud zjihli.
Po večeři dítě oznámilo, že se odebírá na nočník a po chvíli slyším kajícné: "To je doprdelesakra." Oznamovalo nám tak, že se úplně netrefilo.
Do třetice jsem včera kňourajícímu Ripardovi řekla, ať si furt nestěžuje na množství své práce, že si klidně dáme závod, kdo bude se svými úkoly dříve hotov. Čekalo mě večerní vaření obědů, uklízení, vyndání pračky, myčky, sázení rajčat, umytí koupelny poté, co ji Ripard jednou použil atd., zatímco Ripard nám s nasazením všech svých odumírajících mentálních sil a za asistence dTestu vybíral novej foťák a děsně si u toho stěžoval, kolik toho má na starosti a jak vůbec nestíhá. Dítě se tvářilo, že si hraje s vlakama (Precy, vítej na ostrově Sodor, tytyty, to je moje koleje, Tomáši, vypal!), když tu náhle přerušilo Ripardův ukňouraný monolog a mé poněkud netrpělivé reakce: "Doprdele sakra, milišku ty jsi blbec!" Tak tak.
Doufám, že fascinace tímto slůvkem je pouze dočasná a že je za krátký čas nahradí nové, neotřelejší výrazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat