Ještě pořád trochu blbě

Pátý měsíc se mi blíží ke konci a ještě pořád mi není úplně dobře. Už je to sice daleko lepší, ale i tak pořád dodělávám resty z blicího období. A že je těch restů požehnaně! Taky nevím nikdy dne ani hodiny, kdy mě přepadne motání kebule, šílená únava nebo náhlá chuť na Colu, takže to s mou výkonností vypadá všelijak.

Nicméně zakoupila jsem si za přežití (prospání a problití) prvního trimestru overlock.

Takže když se mi podaří odklidit dítě z dosahu, šiju jak vo život. Děcku jsem už stvořila pěknou sbírku kalhot, protože jsem usoudila, že je čas odložit pleny. Odložení plen jsem si představovala jako dramatickou událost, při které padnou tak troje-čtvery gatě za den. Nicméně děcko došlo patrně ve stejné chvíli jako já k názoru, že začal bez plín čas, a odplenkovalo se během dvou dní způsobem, jaký bych od takového jednoduchého organismu vůbec nečekala. Jednoho dne se probudilo, dloublo do Riparda a povídá: "Táto, ty už chodíš na záchod? To je výborný nápad!" A od té doby prostě chodí na záchod taky.