Pověděla jsem mu, že chci knížku Švadlena a keramickou koláčovou formu, nicméně pravda byla taková, že k narozeninám jsem si nejvíc ze všeho vroucně přála, aby někdo tak na týden vyexpedoval dítě do jakékoli destinace na zeměkouli, což by mi umožnilo si pár dní v klidu popíjet kafe, bloumat dopoledne bezcílně po městě a umývat okna.
Bůh, nebo svatá Marta, oddaná patronka všech žen v domácnosti, mé nevyslovené nereálné přání nejspíš vyslyšeli, pač mi den nato zavolala babička kulatá, že by si ráda vzala na týden děcko k sobě. Děcko reagovalo na zprávu o odloučení značně vyrovnaně, věcně konstatovalo nemilý fakt, že týden nebude ani s mámou ani s tátou, ale zároveň si bylo plně vědomo výhod, že uvidí koťátka a králíčátka, dostane bonbony, párek a řízky a pojede vlakem. Při loučení mu z xichtíku zcela vymizel sígr face, kteroužto změnou byl i Ripard značně zaskočen, protože bychom nevěřili, že jeho dětský obličejík je takových proměn vůbec schopen.
Dnešní snídaně se nám tedy značně protáhla, mohli jsme si přečíst celé noviny (nečetli jsme je několik let, teď jsme si je koupili kvůli odchodu Anglie z EU a kvalita české žurnalistiky opět znatelně poklesla), padlo několik kafí, spousta vajec a šunky a hlavně - to TICHO!
Včera jsme až do jedenácti večer popíjeli pivo na zahrádce, pozorovali netopýry a světlušky a naplánovali rekonstrukci a malování ložnice, což zrealizujeme tento týden. Naše ložnice má okna do lesa a je velmi tmavá. Usoudila jsem, že nemá smysl ji jakkoli zesvětlovat, ale naopak podpořit tmavý chladivý efekt. Barevně to plánuju nějak takto:
Jsem fakt zvědavá, co z toho po týdnu vyleze!
Žádné komentáře:
Okomentovat