Děcko má dvě žijící babičky. Jednu "babičku kulatou", kterou šíleně zbožňuje, hrozně za ní dolejzá a nejraději by se k ní přestěhovalo, a druhou babičku formální, v jejímž případě naprosto nechápe, že je to jeho babička. Obě si za to můžou samy.
O tom, že děcko nazývá moji máti "babičkou kulatou" jsme se dověděli náhodou. Připravovali jsme dítě na lehce nestandardní lesbickou svatbu Ripadovy sestry a s tím spojenými nepřehlédnutelnými reáliemi (většina dětí má mámu a tátu, některé děti mají dvě mámy nebo dva táty) a při té příležitosti mu pověděli, že tam nejspíš bude i ta druhá babička, ta která se nejmenuje Zdenička a kterou dítě vidělo před rokem a půl zdálky na pohřbu. Děcko si pak hrálo s mašinkama a povídá jim: "Já nechci tu babičku druhou, já chci tu babičku kulatou, tu Zdeničku." Jsem si vědoma toho, že preaverzi k druhé babce nemá ze své hlavy, ale od nás, ačkoli tchýni doma z důvodu omezení kontaktu a tím pádem nedostatku podnětů slovem vůbec nedrbem. Babičku kulatou vesele drbem naopak docela často. Ale děcko holt rohlíkem neopijete.
Svatební interakce s babičkou druhou probíhala zajímavě, tchýně na své jediné vnouče pohlížela z bezpečné vzdálenosti jako na roztomilého psíka. Na chvíli jsme se s Ripardem vzdálili asi 30m od našeho dítěte a nechali je ve vzdálenosti cca 1m od tchýně. Dítě jí něco povídalo a všichni vypadali spokojeně a my si taky chvíli nevázaně povídali se třemi veselými, trochu vožralými lesbickými hosty. Dítě jsem však měla stále v periferním vidění a nevypadalo to, že by trpělo jakýmikoli destruktivními sklony. Celé pobývání v blízkosti babičky mohlo trvat nanejvýš 7 minut. Tchýně za námi následně přišla s dobře míněnou radou, abychom si to dítě lépe hlídali. Dobře míněná rada byla opepřena několika pikantními kapitolami z černé kroniky, kdy jedné matce děcko skočilo pod auto, ačkoli ho držela pevně za ruku, druhé matce děcko vyskočilo ze sedmého patra, když mluvila se sousedkou, a třetí matce děcko spadlo do zahradního jezírka a utopilo se, když šla čůrat. Tchýně následně vyhodnotila, že našemu dítěti akutně hrozí smrt utopením v nedalekém potoce, v němž dosahovala hladina v nejhlubším bodě celých 5cm nad kotníky dítěte, či přejetí některým z aut zaparkovaných na okraji svatebního areálu.
Ale fakt, vůbec nikdy nevíte, co takový děcko může napadnout! Patrně valná většina dvouletých dětí oplývá silně sebevražednými sklony a jakmile se nedbalý rodič vzdálí či je jinak indisponován, sklony naplno propuknou. Ty šikovnější děti se umí sprovodit ze světa i v bezprostřední přítomnosti rodiče. Prostě si ty děcka líp hlídejte!
Tchýně bohužel konkurz na babičku nevyhrála. Děcko se nás druhej den ptalo, proč na té oslavě nebyla žádná "babička druhá".
Žádné komentáře:
Okomentovat