Dovču jsme si užili parádně. A já si pěkně početla.
Už dlouho jsem měla zálusk na Jednoduché rodičovství, tak se Ripard uvolil a objednal mi to. Knížka se dobře čte a čtení odsýpá, ačkoli má téměř 300 stran. Někomu možná může vadit ukecanej styl. Mně nevadí. Líbí se mi, že nejde jen o pozérské lamentace nebo ironizování všeho, co je úplně blbě, ale že autor podává konkrétní návrhy a nápady na vylepšení a skutečné zjednodušení každodenního života jak se standardními tak s nestandardními dětmi. Většinu vychytávek z knihy jsem v rámci své pohodlnosti aplikovala už dříve (eliminace "stimulujících" hraček, zrušení cíleně "rozvíjejících" aktivit, vyházení téměř všech plastovejch polorozbitejch krámů).
Velmi podnětné pro mě byly kapitoly týkající se nastolení denní rutiny, režimu a omezení telky - to je něco, v čem jsem dlouhodobě dost plavala a nebylo mi v tom dobře. Dneska se děcko dívalo na telku 6,5 minuty a kupodivu nemůžu říct, že bych kvůli vypnutí telky nestíhala vařit a uklízet. Chybějící babysitterku telku nahrazuju tak, že buď rovnou zaúkoluju děcko, nebo mu dám na výběr, zda chce vařit/uklízet se mnou nebo si hrát chvilku sám. Většinou si bez keců něco z toho vybere. S postupujícím rozumem se dá na dítě delegovat čím dál víc úkolů. Dnešní zjednodušení mého každodenního žití spočívalo v tom, že při nákupu - místo obvyklé rychloakce a odchytávání zdivočilého dítěte u regálu s kindrvejci - jsem dítě pověřila skládáním zeleniny do košíku (pět mrkví, deset cibulí, osm brambor), čímž došlo k tomu, že si dítě připadalo docela důležité, mělo pocit že si nakoupilo spoustu věcí, na bonbony ani kindrvejce si ani nevzpomnělo a já se nemusela shýbat do nižších pater.
Žádné komentáře:
Okomentovat