Moje malovací idea byla taková, že nejprve uklidím po příjezdech/odjezdech na/z dovolených zabordelený byt, udělám si ve věcech pevný řád a systém, protože po dobu neurčitou nebudu mít přístup ke skříním, a dám do pořádku pokoj dítěte, který poslouží jako přechodné skladiště ložnicového nábytku či v něm aspoň posbírám duplo a vláčky.
Ripardova idea byla poněkud jiná. Začal tím, že uklidil balkon, jedinou část bytu, která měla zůstat malováním zcela nedotknuta. Za to jsem mu neskonale vděčná, protože každodenní konfrontace s totálně zabordeleným balkonem mě velmi sžírala. Ripard na balkoně rozložil lehátka a umíchal drinky. Já jsem usoudila, že si taky zasloužím letní drink, nicméně dopočíst se procent alkoholu v míchaném koktejlu je vyšší matematika a konečně první slovní úloha, která by v mém životě měla smysl. Poté, co jsem výpočtem alkoholu pověřila Riparda a ten toho také nebyl intelektuálně schopen, udělala jsem to, co dělám vždy, když si nejsem něčím jistá - dala jsem si poloviční dávku. A pak ještě jednu a ještě jednu poslední a najednou byl večer, vyklizeno jsem měla leda tak v palici a na druhej den jsem chtěla začít s malováním.
Ripard odhodlaně povstal a počal nábytek z ložnice stěhovat do dětského pokoje. Jednalo se o šatní skříně, komody, noční stolky a pracovní stoly. Já chtěla namítnout, zda by nebylo moudré dětský pokoj trochu uklidit, aspoň teda posbírat to zpropadený duplo. Ripard však úklid považoval za něco podřadného a asi ho lákala představa 4D tetris, tak jsem nadále držela zobák. A raději jsem držela zabák i tehdy, když zjistil, že dětský pokoj již není schopen pojmout jeho nadměrný pracovní stůl nacházející se pod několikaletými nánosy papírků a tiskovin nejbizarnějšího původu, charakteru a konzistence a tedy tento zůstane nadále v ložnici svědkem malovacího procesu.
Potom se mě Ripard zeptal, co bych řekla tomu, kdyby na kohoutek v koupelně namontoval hadici, kterou by bylo možno naplnit dětský bazének na balkoně. Řekla jsem mu, že je mi to fuk, ať dělá to, co uzná za vhodné a všeobecně prospěšné, že já se s případnými následky dokážu vyrovnat. Na to mi uznale řekl, že jsem sama od sebe pochopila celý gestalt, kterej už pátým rokem intenzivně studuje a aplikuje. Že některé osoby to musí pět let studovat, vysolit čtvrt mega a věnovat tomu mnoho času, úsilí a péče (jako on) a jiní (jako já) se ke gestaltovému osvícení dostanou jen tak. Opět jsem držela zobák, ačkoli představa hadice vinoucí se z koupelny celým bytem každodenně napouštějící dětský bazének mi připadá přinejmenším neobvyklá, ale nesmím si teď pokazit image gestaltového mistra a taky, co já vím vo hadicích, Archimedově zákoně a tak vůbec...
Gestaltové uspořádání našeho bytu teď vypadá tak, že celý můj šatník je nedostupný, stejně tak šatník dítěte, knihy a některé potraviny. Naopak zcela dostupné je veškeré barmanské vybavení.
Nicméně navzdory osudu i gestaltu nahrubo vymalováno máme! Foto celku přidám po finálních odflekovacích úpravách a úklidu.
Žádné komentáře:
Okomentovat