Nějak se mnou cloumá hormon. Puberta hadra.
Dvě po sobě jdoucí noci jsem se vzbudila přesně v 1:30 a nemohla zabrat až do rána. V důsledku nevyspání jsem málem zabila Riparda, kterej přišel následující den z práce v časných 16.00 a já se těšila, že se zbavím dítěte a budu trávit odpočinek s jediným mužem, který mě nerozčiluje a nebude mi říkat, jak velký mám břicho, s Herculem Poirotem. Bohužel Ripard ne a ne se vypravit, nejdřív "nemohl najít" na plotně v centrální části kuchyně velký hrnec s polívkou a potom nebyl schopen si ji ohřát. Když jsem mu řekla, že by se s dítětem mohli v rámci procházky zastavit v obchodě, bylo mi řečeno, že přece všecko máme a že on nic kupovat nepotřebuje. Když jsem se děsně vztekla, že se mi s břichem nechtějí tahat těžký nákupy, bylo mi řečeno, že jsem neřekla, že potřebuju nakoupit, ale že by se "mohli stavit v obchodě" a že je to podstatný rozdíl. V tom, abych pokračovala v další argumentaci, mi zabránil ubývající neocortex. Šla jsem tedy v klidu nakoupit a těšila se, že se vrátím z nákupu do prázdného bytu. Bohužel po návratu byt nebyl zdaleka prázdný, dítě se tu zdivočele prohánělo na bicyklu v pyžamových gatích a s helmou na palici a Ripard zběsile hledal svoje doklady. Do toho zmatku na mě dítě pořvávalo: "Ty se zlobíš na tátu? A proč? A táto, máma je otravná? A proč?"
Dále se mnou hormony mocně zacloumaly, když tu byla na návštěvě jedna známá. Stavila se tu naštěstí jen na skok, protože mi vracela nějaké vypůjčené věci na mimino a řekla pár věcí, které se mi nesmazatelně vryly do paměti. Patrně teď prochází nějakým antisemitským obdobím a na její obranu musím dodat, že níže uvedená moudra nejspíš ani nepocházejí z její palice, jakožto spíš z velmi moudré hlavy jejího zcela korektního muže. Pokud vím, známá nepřečetla za celý svůj život jedinou historickou publikaci, nepočítám-li Angeliku. Nicméně z ní vypadla tato perla: "Židé si za holokaust můžou sami, protože nepřijali Krista." Zalapala jsem po dechu. Dále následovalo několik konspiračních teorií na téma holokaustu zakončených tvrzením, že Izrael byl nespravedlivě rozčleněn hranicemi, protože po válce Židům všichni hrozně nadržovali. Je možné, že za normálních okolností by mě podobné hlášky vůbec nerozhodily, ťukala bych si na palici a pošklebovala se tomu. Ale teď to opravdu nejsem schopná rozdýchat. A poté, co mi známá vesele sdělila, že její harant si umí v jednom roce sám nasadit čepici a že mé dítě je evidentně "někde úplně jinde" (rozuměj opožděné ve vývoji k samostatnosti), jsem rozhodla, že návštěva právě skončila. Naštěstí se u mě druhý den stavila Saša, takže jsem se mohla z tohoto silně traumatizujícího zážitku zregenerovat.
P.S. S tím opožděným vývojem mého dítěte k samostatnosti má moje známá samozřejmě pravdu, dítě patrně zdědilo Ripardův motorický talent a i úča ve školce mě jemně upozornila, že bychom mohli doma trénovat oblékání tepláčků. Což by měl potrénovat i Ripard, který většinou své tepláčky ani nenajde. A nedávno si Ripard sám namazal palačinku marmeládou, aniž by mu tato upadla či se zranil příborovým nožem, a dítě obdivně konstatovalo: "Táto, ty to taky umíš?" Nicméně navážet se do vývoje jakéhokoli haranta by mělo být tabu.
Žádné komentáře:
Okomentovat