Naše okno je velmi ožehavým a často diskutovaným prvkem.
Jednak jen a jen kvůli výhledu z něj jsme původní squat obývaný studenty nejrůznějšího stupně zhulenosti i pořádkumilovnosti koupili.
Jednak nemáme záclony, což nemůže vydýchat Ripardův otec, a s železnou pravidelností se nás periodicky ptá: "Nemáte problémy s tím, že by k vám někdo koukal?"
No, já s tím problém teda nemám, spíš bych řekla, že má problém ten potenciální a podle mě neexistující koukatel. A Ripard nenávidí záclony, protože prý kradou vzduch i světlo.
A jednak stejně žádný záclony nepotřebujeme, protože na okně se v průběhu let, kdy jsem je nemyla, začaly objevovat zvláštní krystalické obrazce napodobující vzor secesní krajkové záclony.
Ale s tím je teď utrum, okno jsem umyla navzdory tomu, že mi všichni lidé, se kterými jsem tento dlouhodobý projekt konzultovala, říkali, že se to v těhotenství nesmí. Zavolala jsem tedy svému bratrovi gynekologovi a poté, co jsem mu předložila seriózně se tvářící otázku o vhodnosti či nevhodnosti umývání oken v těhotenství, mi dost vyhořelým a unaveným hlasem odpověděl, že jsem padlá na hlavu a že by se spíš bál infekce, kterou můžu z tak zaprasenýho okna chytit.
Moje máti mi poslala podporující hoax řetězový email, v němž nějaká zoufalá žena doporučuje umýt okno obyčejným šamponem a stáhnout to na závěr stěrkou. Kupodivu to fakt zázračně funguje a samotné umytí okna mi tak zabralo daleko méně času než meditace o tomto počinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat