"Vítejte ve třetím trimestru – v období únavy, křečových žil, strií, hemoroidů a bolestí!"
V těhotenském kalendáři babywebu člověk patrně najde mnoho podobných perel, škoda, že jsem tuto studnici moudrosti objevila až v tomto pozdním stádiu rozkladu, jistě bych tam nalezla plno podobně optimistických sdělení, která by mi můj stav povzbudivými informacemi ulehčila.
Další jobovka mě čekala v podobě rozbité pračky. Je pravda, že naše pračka už má dost najeto a její konec je už nějakou dobu předpokládán, přesto jsem nečekala, že den D nastane TEĎ. Státní svátky, elektro e-shopy nedodávají, hora prádla neuvěřitelná...
Poté co jsem zjistila, že nemůžu likvidovat špinavý prádlo, snažila jsem se trochu uklidit byt, ale to se taky nedalo, protože Ripardův bordel se nějak plíživě rozlezl celým domovem a začíná mně i dítěti zcela bránit ve svobodném pohybu.Vrhla jsem namátkově archeologický pohled do zdánlivě homogenní hromady pod Ripardovým stolem a objevila tam mimo několika lichých ponožek loňský program kina, návod k dávno koupené a sestavené zcela jednoduché židli (?), několik měsíců starý leták ze supermarketu a program svatebního dne našich kamarádů, jejichž svatba se konala před třemi lety. Došlo mi, že se nemůžu svobodně pohybovat kvůli naprosto nehodnotným a ničemu nesloužícím tiskovinám a děsně jsem se rozčílila poté, co jsem se v úzkých uličkách několikrát dost praštila a jednou sletěla, když jsem šlápla na prázdnou krabici.
Už minulý týden jsem požádala Riparda, zda by mohl svému cvokaři předat mou zakázku na odstranění bordelu. Cvokař mi nepřímo vzkázal, že Ripard si svůj bordel uklidí, až přijde ten pravý čas. Moje ségra podobnou situaci řeší tak, že svému manželovi podobný balast průběžně vyhazuje, ale na to já nemám koule a vnímám to jako partnersky nerespektující čin. Nicméně Ripardův bordel je několik let daleko za hranicemi mého partnerského respektu. V momentě, kdy už jsem byla tak vzteklá, že jsem několikrát kopla do Ripardova bytelného stolu a děcko se ptalo "proč se zlobíš na toho tátu, mámo?" mi Ripard zavolal jako by se nechumelilo a ptal se, co podniknem o státních svátcích. Řekla jsem mu, ať vezme dítě a odjede s ním někam ven, že tu musím nějakým způsobem uklidit. Ripard projevil mírnou dávku empatie tím, že přijel z práce dřív a počal si svůj bordel redukovat. Několik tiskovin dokonce vyhodil. Velmi u toho vzdychal. Děcko chodilo kolem něj a říkalo: "Máma dělala bum bum a zlobila moc na tátu, že dělá binec!"
Rekonstrukční zoufalství vypadá nějak takto:
Abych se uklidnila, pěstuju balkonové rostliny a zabývám se odstíny modré a jejich následnou aplikací:
Žádné komentáře:
Okomentovat