Zatímco švagrovka mluví jako líbezný nevinný anděl na nebeském kůru a naší babce vždy vytrvale říkala "babička prababička", neteř od nejútlejšího věku užívala poněkud přiléhavější označení "baba prababa". Ve vší tajnosti se toto trefné označení ujalo a slouží tak jako ventil, když je prababa moc ježibabí.
Komunikace s prababou mě vždycky stojí značné úsilí.
Jelikož jsem si řekla, že si dám před porodem do pořádku celý svůj život, zavolala jsem jí k narozeninám.
A protože jsem nevolala na náklady volaného, babka se jala sdělit mi několik milých informací, které měla již dlouho na srdci:
"To je dobře, že to vaše dítě bude mít sourozence, konečně začne být zase veselé a usměvavé a přestane být tak nevychované, zpupné a drzé!"
"A to je dobře, že to bude chlapeček, ušetříte za oblečení a s holčičkou by byly samý problémy!"
"A teď ke konci už budeš hodně přibývat na váze, co?"
"A to je dobře, že jste byli na dovolené, ale nepoškodilas tou cestou miminko? To za nás se nikam takhle nejezdilo!"
"A neměla bys moc vařit, aby ti nebylo mdlo z plynových výparů!"
Uklidnila jsem se až dlouhým pohledem na modře natřenou stolici.
Žádné komentáře:
Okomentovat