Koláčkové trable

Včera jsem si zopakovala pečení koláčků. Ripard slavil v práci svoje narozky a já mu zajišťovala catering a uvítala tak možnost, si technologicky náročné koláčky vyzkoušet znovu, protože jsem si nebyla jistá, zda to, že se mi povedly napoprvé nebylo pouze začátečnické štěstí. Ale povedly se i napodruhé, a dokonce se mi podařilo lépe vychytat překládání a následné lístkování těsta. Takže patrně stojím na vrcholu své kariéry.

Recept jsem odkoukala zde.

Moje posedlost jídlem začala v pěti letech. Přesně si to pamatuju. Moje máma vařila spíš množstevně a úsporně než chutně a nikdy se nezaměřovala na detail. Takže jsem doma platila za velmi mlsné a vybíravé dítě. Tyto vlastnosti byly v domácím prostředí velmi negativně hodnoceny, ačkoli to podle mě negativní vlastnosti vůbec nejsou, už mnohokrát se mi velmi hodily. Protože mi doma moc nechutnalo, jedla jsem málo, frfňavě a neochotně a vypadala podvyživeně. To se změnilo v pěti letech, kdy jsem byla poslána na prázdniny ke své marnivé tetě, mámině sestře. Ta teta je pravý opak mé mámy. Je velká parádnice, mírně praštěná a zaměřuje se na detail. A vaří skvěle. Přitom to, co z obyčejnýho jídla dělá skvělé jídlo, je většinou právě ten detail. Třeba troška soli, muškátového oříšku a citronová kůra dělají s lívancovým těstem divy. Nebo když se opraží housky do domácích knedlíků. Do chlebového těsta patří kromě kmínu i tlučený koriandr. Kmín drcený nadrtit v hmoždíři pár minut před použitím. Zeleninu do vývaru opéct na másle. Těsto na palačinky nechat odpočívat alespoň hodinu. Nebo klidně přes noc. Do povidlové náplně přidat tlučený badyán. Rýži opéct na másle a dusit s půlkou cibule a třemi hřebíčky. A tak dále.

Ačkoli ve spoustě oblastech mi detaily naprosto unikají, v jídle jsem hrozný hnidopich. Občas mě pronásledují hrůzyplné vzpomínky na gastronomické zážitky ze skautských táborů, kde jsem byla nucena pozřít pro mě nepoživatelnou stravu a nad moučnou polívkou s kusy mrkve tvrdošíjně vysedávala i několik hodin.

Má koláčková frustrace začala na svatbách mých kamarádek, které většinou měly opravdu skvělé koláčky. Na svou svatbu jsem logicky taky chtěla mít skvělé koláčky, ale nad jejich výrobou tehdy bděla má praktická máti, která někde vyštrachala "chytrý" recept na kynuté těsto bez másla a vajec. Achjo.
Do vlčnovských vdolečků patří spousta žloutků, kostka másla, čtvrt litru šlehačky, panák rumu, kůra ze dvou citronů, hodně tučný tvaroh zbavený vody smíchaný s rozinkama nacucanýma rumem a moje tajná ingredience - muškátový oříšek. A rozdíl oproti bezvaječným bezmáselným koláčkům je nepopsatelný.