Kosatce!

 

Mé zahradnické snahy předčily očekávání moje, Ripardova i babky odvedle.

 

Ta se s hodnocením fakt nemazala. Včera mě odchytla a povídá: "Vy jste s tou zahrádkou loni začala tak rozpačitě a to se teda moc divím, že vám to tak roste."

 

Zacpala jsem jí ústa (to mi to dáte opravdu zdarma???) mateřídouškou, mátou a ostatním rozrůstajícím se býlím, které je již možno oddělit od mateřské rostliny.¨

 

Přes noc mi vykvetly kosatce a to je chlouba veliká a fakt paráda! Myslela jsem, že kosatce letos nebudou, pač mi je podupalo naše spřátelené deprivované děcko. Jeho maminka je vyučená zahradnice a když jsem od ní vyzvídala pěstitelská životní moudra, odpověděla mi něco v tom smyslu, že je šílená blbost provozovat jakoukoli pouliční zahradnickou činnost a ptala se, kdo mi ty kytky financuje, zdalipak naše družstvo. Pak mi pověděla, že učitelky ve školce jejímu děcku diagnostikovaly autismus a "syndrom hyperaktivity" a jestli prej se na to odborníka Riparda můžu zeptat.

 

Deprivované děcko si u nás nepohrálo pěkně dlouho, jelikož chytilo nějakou vážnou několikaměsíční chorobu, kvůli níž bylo posláno k příbuzným na venkov. Tam se jeho "autismus" i "syndrom hyperaktivity" nejspíš prohloubily, protože když si u nás teď mělo hrát s Timem Timečkem, zavřelo se v koupelně, kde vytrvale koupalo různé nekoupací hračky a v pravidelných intervalech napouštělo a vypouštělo umyvadlo. Jeho maminka mi pak řekla, že je ráda, že si k nám chodí hrát, jelikož jsem údajně schopna jejímu dítěti zajistit "kvalitní program", stejně jako v těch jesličkách, které ono dítě navštěvovalo od 14 měsíců věku.

 

V rámci studia jsme s Ripardem shlédli Děti bez lásky, které vyznívají ve prospěch denních jeslí (znatelná úlitba bohům doby vzniku - roku 1963).

 

No, když tu tak pozoruju to hrací deprivované děcko, tak nevim nevim...