...a sluncem nejen v duši si můžu po delší době dát naprostý několikahodinový voraz.
Tima Timečka jsem vyexpedovala po delší době do školky. Minulý týden jsem nakukala učitelkám, že je nemocnej, a nechala ho doma. Připadalo mi, že už toho má plný zuby. Já ho do školky odkládala kvůli zkouškám častěji než obvykle. A pokud člověk děcku včas neudělá volno, děcko si ho nějak zařídí samo. Včera jsem potkala jednu odhodlanou školkovou maminku, která mi řekla, že její děcko je doma už 4. týden, protože onemocnělo kdoví čím.
Dnes se Timovi do školky moc nechtělo, že prej se bojí, že tam budou děcka zlobit. Odolala jsem nutkavému netrpělivému kolovrátkování "neboj ne neboj se" a do školky jsme se odebrali s metrovým jedovatým hadem, který bude číhat v šatní skříňce, strašit zlobivá děcka a průběžně mě o všech křivdách spáchaných na mém nevinném dítěti informovat. Tim Timeček začal cestou do školky rozvíjet fantazie, jak had uteče a sežere děcka i paní učitelky Marušku a Blaženku.
Cesta nám takto příjemně uběhla a Tim Timeček se zdál být po ventilování negativních myšlenek až zenově klidný.
Miminko si začalo hrát s hračkami a v "dětském kohoutku" mu zaujetí hrou vydrží i déle než 20 sekund. Pomalu začíná spokojeně existovat i mimo šátek, což je při jeho úctyhodné hmotnosti 7kg velmi vítaná změna.
Žádné komentáře:
Okomentovat