Nikdy bych neřekla

že začnu mít ráda z Ripardových kámošů nejvíc ty notorické tahače do hospody. Ale teď jsem opravdu velmi spokojená, když Ripard do hospody vypadne, protože je to v podstatě jediný čas, kdy mám od všech pokoj. Děcka uložím k spánku kolem devátý a pak si užívám volného bejváku a momentálně Cinzana.

Dneska jsem měla velmi rušný den, takže jsem za trochu klidu opravdu vděčná. Absolvovali jsme školkový karneval, což je samo o sobě dost hard core, protože tolik děcek, rodičů a úč na jednom fleku jsem v životě neviděla. Damiáno celou akci prochrápalo v šátku a Timeček docela zapařil. Jedna úča tam začla rozvíjet teorie, že mladíci-teroristi by měli v první řadě odbouchnout vlastní rodiče, kteří prej můžou za to, že se z nich teroristi vyklubali a že by to bylo takto skutečně spravedlivý. Jak kdybych slyšela svou úču-tchyni.
Achjo.

Dál jsem se dověděla, že po celé EU zakázali prodej hřebíčkových diarumek. Z této jobovky mě málem roublo, protože jsem je každoročně kouřila jedině a pouze u moře a vykouřila jich maximálně deset za rok. Dávala  jsem si k nim vždy silné italské espresso. Mám tu kombinaci tak zažitou, že nevím, jak to letos u moře bez těch cigár zvládnu. Pavlovovým čoklům zdar.
Asi se začnu zajímat o situaci na černém trhu.
Ach jo.