Nosím, nosíš, nosíme a kdo nenosí...

Když se mé švagrovce před deseti lety narodilo první děcko a ona je svévolně nacpala do šátku, byla za pořádnou exotku. Dítěti kdekdo předpovídal brzkou smrt udušením či selhání srdce přehrátím, příznivější proroctví slibovala pouze problémy s páteří ve zralejším věku.

Když jsem já před třemi lety nacpala do šátku Tima Timečka, sem tam mu sice taky někdo prorokoval smrt i následné zdravotní potíže, ale zdaleka ne tak často, jako kdysi švagrovce.
Damiána postihla zatím pouhá dvě smrtelná proroctví od náhodných kolemjdoucích, blízké okolí se již stihlo adaptovat.

Když jsem se letos nevlastním přičiněním dostala do blízkosti subkulturně nosících matek, mám dojem, že jakékoli dítě čeká blízká smrt, potíže hybnosti a nadto i nevyhnutelná deprivace, položí-li je člověk do kočáru. Což Damiánovi už nějaký ten pátek nehrozí, protože Ripard není motivován či schopen vyměnit tomu nástroji zkázy prasklou duši.

Damián je nošený v šátku od útlého věku, protože potřebuju volnýma rukama lovit Tima Timečka, uklízet a vařit, případně se namalovat. Dále neustále lítám mezi bezbariérově nevstřícnou školkou a domovem.

Koukám na to jako puk, že za ta léta udělalo nošení děcek v naší zemi pěknej pokrok. I když je to teda značně materialistický a místy i poněkud trapný pokrok. Zatímco v rozvojových zemích nosí člověk děcka od nepaměti, protože matky nemají k dispozici tolik volného času na facebooku a musí hned po porodu makat v zemědělství, nikdo tam kolem nošení či nenošení děcek nedělá humbuk a patrně si tam nedělají ani žádné starosti s ergonomií a bio bavlnou.

 

 

 

Tady se nošení postupně stává jakousi elitářskou a hodně nákladnou záležitostí. 

 

Kdybych neměla kočár s vyfouklým kolem a měla jen jedno mimino, tak si docela dobře dokážu představit, jak Damiána šoupnu do kočáru, kterej má po straně držáček na caffee to GO a půjdu si v klídku někam na slunečnou lavičku číst časopis  Maminka (dobře, Maminku možná ne).

Správné nosící matce je taková představa nekontaktní separace dítěte protivná.

 

Tudle u mě byla kamarádka, co je švihlá nošením, a seznámila mě se všemi proprietami, které potřebuje správná nosící matka, aby se mohla účastnit nosících srazů a případně akcí typu "hromadné kojení na Svoboďáku".

Myslela jsem si, že značně stresující může být pouze výběr kočárku, ale nepřebernost výběru velmi rychle pronikla i do dřívější kočárkové alternativy.

 

Aby mohl člověk správně ergonomicky a stylově nosit, potřebuje následující výbavu:

 

šátky:

elastickej

ručně tkanej neutrálních barev

ručně tkanej moderních barev

ručně  tkanej, kterej se hodí k (tyrkysové) bundě

 

nosítka:

šátkové nostítko

batohové nosítko

nosítko 4měsíce až 1rok

nosítko na toddlera

 

ostatek:

merino fusekle

merino návleky

merino kukla

merino obleček na celý děcko 

kojící korále

nosící bunda

nosící kabát

nosící mikina

 

 

Veškerá výbava by měla být z bio materiálů a české výroby. Všechno, co člověk k nošení potřebuje, sežene tadyhle nebo zde.

Po proklikání jsem dost demotivována bezhraničností sortimentu. Nicméně nepopírám, že jde nepochybně o hezké věci usnadňující život. Jednou z hlavních idejí původního nošení děcek býval minimalismus, kterej je teda totálně fuč.

 

Nebo-li jak moudře pronesl úchylnej perskej šáh v Angelice a králi: "To, co vám Evropanům nejvíc komplikuje život, je možnost volby."