V porodnici jsem sice moc dlouho nepobyla, ale přesto mám několik velmi výživných zážitků!
Oddělení perinatologické bylo velmi nekonfliktní a příjemné a kromě vyplňování nějakých lejster při příjmu v kontrakcích (kdy bych jim klidně podepsala i dárcovství ledvin) jsem byla mile překvapena vstřícným přístupem a respektem k přirozenosti celého procesu. Nemusela jsem odmítat ani rutinně nabízený poporodní oxytocin.
Zato pobyt na oddělení neonatologickém byl lehce surrealistický.
"Bezpečí pro miminko v profi novorozenecké postýlce!"
Po dvouhodinovém bondingu jsem se šla osprchovat a děcko mi transportovala sestřička o pár pater výš na neonatologii s tím, že si miminko "budete moci ihned vyzvednout." Když jsem po rychlosprše zazvonila na sesternu s odkladištěm bečících děcek v pojízdných akváriích, otevřela mi sestřička, která mi sdělila, že se jim zrovna mění služby a prý že mi děcko někdy někdo donese. Zeptala jsem se, kdo a kdy mi mé dítě donese, že bych to ráda věděla přesně. Sestřička mi řekla, že neví, ale že tak za hodinku za dvě se u mě nejspíš někdo zastaví. Řekla jsem sestřičce, že hodinku dvě bez děcka nebudu a že si jdu pro něj. Neochotně mě vpustila mezi bečící akvária a dala mi mé spící děcko s tím, že musím mezi akvárii vyčkat do příchodu pediatryně, která má povinnost miminku poslechnout srdíčko. Sestra mi nabídla železnou židli.
Po svém rychloporodu jsem byla naštěstí zcela v pohodě a sezení mi nevadilo. Nicméně tak jak tak jsem měla za sebou 24 hodin docela perné práce. Abych tam neseděla jen tak nečinně, nosila mi sestřička jeden formulář za druhým: dotazník o tubeře, papír o žloutence, souhlas s tím, že mi nikdo nebude nosit květiny, přísahu, že budu až do jednoho roku dítěte používat výhradně kojeneckou vodu a lejstro, ve kterém potvrzuji převzetí dítěte do vlastní péče. Jo a ještě papír, kde souhlasím, že v případě nástřihu zůstanu do konce života inkontinentní. Toto lejstro mě obzvláště zaujalo, zvlášť po porodu bez nástřihu. Celá administrativa trvala přes hodinu. Po vyplnění všech závažných papírů, které určitě není možno vyplnit nikdy jindy než pár hodinek po porodu, mi sestřička ochotně navrhla, že mne naučí přebalovat dítě. Řekla jsem jí, že mám v přebalování několikaletou praxi zakončenou před necelým půl rokem. Sestřička se ale nedala a přebalovací akci mi předvedla postupně na všech výplních bečících akvárek. Po více než hodině přišla doktorka, poslechla miminku srdíčko, konstatovala, že je vše v pořádku a že si můžu dítě odnést na "rooming in".
Když jsem vyndala dítě z akvária a vymotala ho ze zavinovačky, začal šíleně houkat akvarijní monitor dechu. Nejdřív jsem marně hledala vypínací čudlík. Potom jsem z toho ďáblova stroje vytáhla baterky. Monitor ale nepřestával houkat. Po pár minutách houkání a hledání správného off čudlu, kabelu nebo čehokoli, co tu hrůzu stopne, jsem šla za sestřičkou a poprosila ji, zda by mi monitor vypnula. Sestřička místo vypnutí monitoru začala provádět resuscitační aktivity na mém dítěti, které se ale vůbec neprobralo z hlubokého spánku. Řekla jsem sestřičce, že mé dítě podle mého skromného a neodborného úsudku žije, a že monitor houká nejspíš proto, že jsem miminko vytáhla z akvária. Na to se sestřička vyděsila a sprdla mě, že se svým děckem bych neměla takto svévolně manipulovat a hlavně, že si ho nesmím vůbec strkat do postele. Že se mi buď udusí nebo z postele sletí dítě případně já. Nicméně monitor mi po své lamentaci odpojila. Počkala jsem, až za sestrou zapadnou dveře, děcko šoupla k sobě do postele a okamžitě usnula. Za necelou hodinku do mě drbla jiná sestřička a řekla mi, ať odložím dítě do akvária, že ho udusím nebo zalehnu. Za dvě hodiny spánku přišla další sestřička, která mi laškovně sdělila, že pokud neodložím dítě do akvária, bude se mnou chrápat až do deseti let. Řekla jsem sestřičce, že doufám, že mě po maturitě vymění za mladší model. V podstatě neuplynul dvouhodinový úsek, kdy by mě někdo neinformoval o tom, že mému dítěti hrozí akutní nebezpečí smrti. Smrt mu údajně nehrozí pouze v mé posteli, ale může prochladnout, upadnout na kluzké podlaze, spadnout z přebalovacího pultu, zemřít na SIDS, chytit žloutenku a tuberu, vdechnout mlíko a to není zdaleka vše.
Naštěstí mi po nemedikovaném porodu hned naskočilo mlíko, děcko se mělo čile k světu, porodnice se naplnila k prasknutí a my mohli docela rychle dom. Řekla jsem Ripardovi, ať můj odchod z pozice zaměstnance nemocnice trošku uspíší. Zavolal mé propouštějící paní doktorce, která ho důstojně informovala, že poté, co u mě "proběhne stolice" mě propustí. Průběh stolice mám nahlásit odpovídajícímu pracovníkovi oddělení perinatologie. K urychlení procesu mi sestřička donesla glycerinový čípek. Po rituálním spláchnutí čípku do záchoda jsem šla neprodleně nahlásit fiktivní stolici a pustili mě i bez reversu.
Uff.
Žádné komentáře:
Okomentovat