Poté, co jsme se dvakrát stěhovali velmi namátkově s jeho sešity ze základní školy, několika plánky pařížského metra, dávno prošlými jízdenkami olomoucké MHD a novinami a časopisy z roku 97, které si prý někdy přečte, jsem o životě bez krabic snít přestala. Objem Ripardových krabic s "nezbytnými" krámy tak činil cca pět kubíků, což je v malém bytě s přibývajícími děcky docela průser.
Nicméně z čiré skepse jsem mu k narozeninám koupila knihu Zbavte se nepořádku. Tento akt jsem nemínila nijak provokačně, prostě mě ta knížka zaujala a jelikož se svým bordelem taky dost bojuju, usoudila jsem, že by se mohla hodit.
Nicméně Ripardovi po jejím přečtení ruplo v kouli a začal skutečně uklízet. A to tempem, které je i na mě, nutkavou vyhazovačku a zbavovačku se všeho nepotřebného haraburdí, poněkud rychlé. Knížku jsem si už taky stihla přečíst a je opravdu velmi inspirativní! Ačkoli stále nechápu, jak je možno napsat přes 200 stran zcela monotematicky o bordelu.
Abych nevypadala jako pedant, tak dárků jsem mu dala samozřejmě víc, třeba klíčidlo na mungo, hodiny nad akvárium a křesadlo, které vykřeše jiskru i v těch nejnehostinnějších
podmínkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat