Samozřejmě, že jsem chtěla nějaký vkusný a uměřený adventní věnec, nicméně Tim Timeček spatřil v květinářství barevné koule a už s tím nešlo nic udělat.
Vzhled věnce je jedna věc, fakt, že jsem na něm zapálila první svíčku jako doprovod k snídani a poté odešla s dětmi do školky, aniž bych ji sfoukla, je druhá věc. Svíčka si vesele bez dozoru hořela bezmála dvě hodiny.
Den na to mi sousedka rozhořčeně povídala cosi o nějakým "dementovi s Alzheimerem", kvůli kterýmu vyhořel byt v sousední ulici. Vzhledem k tomu, že jsem jednou zapomněla na sporáku dusící se ratatouille a odešla se koupat na riviéru, jsem se k nadávání na dementy nepřipojila.
Aby toho nebylo málo, starší dítě začalo velmi nahlas hlásit zastávky MHD: "Šulínkovo náměstí! Zastávka Prdel! Antonína Šulínka! (v lepším případě) Antonína Blbásky!" Jedná se o Šilingrovo náměstí, zastávku Tvrdého a Antonína Procházky.
Dnes mi došel všechen vaječňák a k obnovení zdrojů mi chybí ta nejpřekvapivější surovina - vajíčka. Rumu a Salka mám plno. Přemejšlím, zda nepožádat Láďu Hrušku nebo někoho stejně vynalézavého, jak vytvořit vaječňák bez vajec. Nicméně mám pocit, že k tomu, aby se z vykojeného mozku stal mozek slepičí, mi již zbývá onen pověstný drobný slepičí krok, tudíž bych měla být schopná si v dohledné době vejce soběstačně zajistit.
Starší dítě dnes šláplo do psího hovna a když jsem vcházela do bytu, cosi na mě zavolala sousedka. Já se zčerstva otočila a ve stejné sekundě starší dítě, které už bylo v bytě, zabouchlo dveře. Klíče zůstaly samozřejmě uvnitř. I mobil, takže jsem nemohla volat své kámoše fízly ani zámečníky. Naštěstí mi po několika minutách trapného kojení na chodbě dítě otevřelo.
Mé schopnosti jsou značně limitovány.
Žádné komentáře:
Okomentovat