pondělí 17. července 2017

Bez kolektivního zařízení

Tudle se mě kamarádka ptala, jak to zvládám bez tý školky.

Řekla jsem jí, že fakt naprosto skvěle.

A taky, že jo.

Timeček si k snídani poručil palačinky a horkou čokoládu.
Potom chtěl, abych mu vyrobila kostým dinosaura a udělala mu i ocásek a drápky a všechno.
Řekla jsem mu, že jen pověsím prádlo a pak to hned spíchnu. Docela ho totiž baví se mnou šít na stroji, pod mou supervizí ušije i rovnou čáru a v návodu ke stroji (stejně jako v návodu ke kuchyňskému robotu) se píše, že i mentálně retardované osoby tyto přístroje mohou  používat pod dohledem.

Ale než jsem prádlo pověsila, našel si Timeček lihovku a vytvořil kostým dinosaura i bez mého přičinění!

Damián je stimulován natolik, že povstal z popela (v jeho případě spíš vylezl z nosítka) a začal velmi nejistě obcházet nábytek.

Často se mu stane, že stoupne na kostičku dupla a upadne, až hlavička zaduní.

Přemejšlím, kolik takových pádů zvládnu, než mu nasadím Timečkovu cyklohelmu.

Při výtvarných činnostech se Timovi podařilo nakreslit něco, co mělo být Stegosaurem a při troše tolerance to je Stegosaurus jak vyšitej!
Bohužel Damián nám u té výtvarky sežral červenou křídu, což je dost komplikace, protože Timeček často vyžaduje ztvárnit okamžik, kdy Tyrannosaurus žere Protoceratopse a teď v našich nástěnných  malbách nemůže stříkat krev.




Žádné komentáře:

Okomentovat