Vestavěná skříň se pomalu mění v dětský pokoj

Onehdá za mnou přišel Tim Timeček, že prej by chtěl začít přespávat v dětském pokoji.
Tato změna smýšlení mě velmi potěšila a Timečkovo přespávání ve vlastní posteli, ve vlastním pokoji trvalo až do doby, než ho postihla noční můra.
Zdálo se mu, že se ztratil v bludišti v Permoniu, kde ho prý strašil zavalený jednonohý horník.
Noční můra se bohužel zakládá na skutečné události.
Permonium je naprosto parádní babyfriendly projekt, nicméně v jednom rozlehlém labyrintu se nám Tim ztratil a s pláčem čekal u figuríny zavaleného vzdychajícího a úpějícího horníka.
Noční můra se dostavila po týdnu.
Doufám, že traumatizující zážitek byl poněkud zmírněn bezprostřední návštěvou mé druhé nejoblíbenější cukrárny na zeměkouli. Tou první nejoblíbenější cukrárnou na zeměkouli je olomoucká Bohémka.

Dětský pokoj se nachází v rozvalinách.
Donedávna sloužil jako obrovské skladiště.
Téměř každý večer, když Tim usne, začne v pokoji poletovat andělíček, který se snaží tu místnost postupně kultivovat.
Tim Timeček je andělíčkovou činnosti nadšen.
Včera prohlásil, že si nebude uklízet hračky, že to přece uklidí ten andělíček.

Skoro všechny zkoušky už jsem zfoukla, mimino se začalo zručně plazit, čímž mi poskytlo nějaký ten prostor k rituálnímu zasednutí k šicímu stroji.
Zatím jsem zhotovila pouze vlaječky k označení dětského teritoria a zatemňovací, termoregulační závěsy.
Závěsy mi daly poněkud zabrat.
Zpracovat dvojitou vrstvu metrů a metrů látky, všít ručně zatěžkávací olůvko a celý to obšít bambulkami pro superdětskýefekt si vyžádalo několik hodin soustředěné práce.

Ale ten šicí relax, když všichni spí, je báječnej!