Já jsem toho u prvního řešila tak málo, že jsem byla vskutku zvědavá, jaké starosti mi odpadnou s příchodem druhého.
Ale ono je opravdu možné minimalizovat i naprosté minimum!
Zatímco u Tima Timečka jsem začala s příkrmy velmi zodpovědně a v bio kvalitě, miminko se se správným načasováním jejich zavádění opravdu nemazalo. Ačkoli na mlíku výborně prosperovalo, jednoho dne jsem z dětského pokojíčku zaslechla zoufalý řev: "Mámo, Damiáno mi sežralo chleba!" A opravdu, mimino si do rozesmáté huby docela zkušeně cpalo chleba a jedlo ho. Chleba byl domácí, kváskovej, ta trocha soli je snad v pohodě... Ale ještě týž den odpoledne jsem si uvědomila, že jsem mimino podezřele dlouho dobu neviděla. A to není zas tak malý. Po zběžném prohledání bytu jsem uviděla pod postelí vykukovat dvě malé nožičky a když jsem vytáhla zbytek, zjistila jsem, že má mimino zapatlanou pusu od čokolády, protože se potají cpalo Timečkovými čokokřupkami, které měl schované pod postelí v mističce pro případ, "že by nějaká můra dostala hlad."
Řekla jsem si tedy, že je nejvyšší čas začít přikrmovat, než dítě začne konzumovat pokojové rostliny.
V nestřežené chvíli ještě odojedlo po Timečkovi ohryzek od jablka a zmrzlinový kornoutek, ale jinak mám příkrmy pevně pod kontrolou!
Denně padne několik mrkví a petrželí a v rámci nezáměrné aplikace BLW i jablek a banánů...
Žádné komentáře:
Okomentovat