Plnění plánu

Neteří a synovců mi na letošní Vánoce opět přibylo několik kusů.

S realizací vánočních dárků jsem již začala a docela mi to jde od ruky, bílá šicí technika a youtube tutoriály budiž pochváleny.

Jen toho času bych potřebovala tak desetkrát tolik.

Zesystematizovaní naší domácnosti vedlo i k zesystematizování ukládání děcek, takže úderem půl deváté je tu klid a mír.

Teda klid... sotva se za posledním děckem zabouchnou dveře, pustí si Ripard nějaké hlučné střílečky či velmi vkusnou aplikaci "Zombies, run!"

Ale tyto agresivní záležitosti zdaleka nepředčí rambajz, který tu nadělají ta naše dvě děcka.

I když dvě...  Poslední dva týdny tu máme každý večer v péči deprivované děcko od naproti. Jednou nohou už u nás bydlí a obávám se, že za chvíli tu bude bydlet i druhou nohou, jelikož jeho rodiče právě zahájili válku Roseových a tahají se o děcko a o movitý i nemovitý majetek.
Vzájemně se vyhazujou z bytu a je to teda větší děs a hukot než to Ripardovo "zombies, run". Paní sousedka se tedy v těchto nelehkých dobách svého děcka snaží zbavit, kdykoli se jí naskytne jakákoli zbavovací možnost, což chápu, taky se soustavně a vytrvale snažím zbavit děcek, ale očividně nejsem ve svých snahách úspěšná. Naopak se na mě ty děcka lepí jako svízel přítula a člověk aby to furt sundával, když si chce samostatně dojít alespoň na toaletu.

Poslední dobou si připadám jak hrabě Drákula, protože se nemohu dočkat západu slunce, kdy si budu moci otevřít buď lahev nebo knihu nebo šicí stroj.

Dala jsem se do tvorby oboustranných úpletových čepiček, dinosauří jsem spíchla pro Timečka i pro toho jeho deprikámoše a švagrovka mě pověřila tvorbou tašek na noty pro neteře.

Flétnovou už si můžu odškrtnout.

Ještě mi zbývají housle a saxofon.