Dneska u mě byla Espoo a Kristina se svými haranty a napekly jsme perníku několik kilo. Ale i tak se obávám, že ani tyto zásoby se Štědrého dne nedožijí.
Situace vypadala nadějně v tom ohledu, že moje děcko s plnou hubou perníku nebude nikoho mlátit, než mě napadla hříšná myšlenka, ho nedat v poledne spát, abych měla večer veget a mohla se věnovat záslužnějším činnostem, než baby sittingu, který teď praktikuju víc, než je zdrávo, jelikož otec dítěte neustále vymetá vánoční večírky. Děcko bylo bez spánku zpočátku velmi poklidné až utlumené, ale po pár hodinách mu v palici něco ruplo a aby dostálo své pověsti bitkaře, začlo obě něžné holčičky svědomitě mlátit. Tara, která před tím potichu a velmi soustředěně sežrala tak půl kila medu, měla dost energie bitku odvrátit, ale chudinka Lucinka (taktéž indisponována únavou, neboť k nápadu nedat děcko spát mě lehce inspirovala její matka) to docela zchytala. Nicméně mě uvedlo v údiv, jak se Lucinka v našem zabordeleném a chaotickém bytě zorientovala a kdykoli jsem cokoli hledala, přesně věděla, kde to je, a v rekordním čase mi to donesla.
Tara je taky velmi praktické a užitečné dítě. Miluje peníze a kde může, nějaké šlohne. Tato dovednost by se mi u mého dítěte též hodila, ale moje děcko nemá šajn o tom, co to prachy jsou a na co se používají. To Tara je v tomto ohledu na pokročilejším stádiu vývoje a včera šlohla i falešný Eura z dětské hrací kasy a do tajný zásuvky auta si nacpala tak kilo perníku na horší časy. Myslím, že by přežila velmi dlouho v jakýchkoli nehostinných podmínkách.
V pozdním odpoledni dorazil z práce Ripard s velkou kocovinou za včerejška a s plnou hubou drbů tak strašlivých, že se reprodukovat nedají. Dal si několik tabletek živočišného uhlí a ulehl, tak jsem k němu rovnou šoupla i znavené děcko a teď mám veget jak nikdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat