Zahradní

Naše paneláková předzahrádka roste a vzkvétá!
Sousedka, vyučená zahradnice, ji klasifikovala jako zahradu anglického typu.

Dali jsme tomuto projektu velmi kontaktní charakter. Sousedům jsem řekla, nechť si z užitkových rostlin kdykoli utrhnou, co potřebují, a z okrasných rostlin už rozdávám odkopky o sto šest! Bují nám tu spousta máty, mateřídoušky, meduňky, jahod i levandule. A letos sklidíme i nemalou
úrodu rybízu!

Obdržela jsem mnoho rostlin od sousedů z vyšších pater.

Nicméně kontaktní charakter našeho projektu velmi podráždil paní osaditelku z vedlejšího vchodu, která si vedle nás před mnoha lety založila velmi vkusnou, nekontaktní a jakéhokoli plevelu zcela prostou skalku.

Absence plevelu dlouho mi byla záhadou.

Jednoho dne však přestal plevel růst i na podstatné části naší zahrádky (a chcíplo tam několik rostlin). Ripard, skryt na balkoně, jednou zaslechl, jak paní skalková říká jiné paní, že nám to polila herbicidem, protože jsme svévolně vysadili topinambury, které prý může vysadit jen úplnej blbeček a které by mohly existenci její dokonalé skalky zcela ohrozit. Líčila to s takovým zápalem, že by si byl člověk dovedl lehce představit zákeřný topinambur se samopalem!

Topinambury nám věnovala paní sousedka ze sedmého patra a velmi úspěšně nám kvetly celý podzim, až do první zámrazy.

Paní sousedka skalková má patrně problém s dodržováním hranic i s vedením konstruktivní komunikace, protože by mi nedělalo žádný problém topinambury přesadit do bezpečné vzdáleností od její skalky. A dokonce jsem je už raději přesadila, než se jí podaří vyhubit úplně všechny.

S použitím totálního herbicidu však problém mám a paní tím dost naštvala i Riparda, který udělal několik menších odvetných opatření. Má odvetná opatření spočívala v návštěvě zelňáku, kde jsem nakoupila několik zcela neškodných užitkových bylin, kterými osadím herbicidy zničenou plochu.

Nedávno nám ze zahrádky někdo za svitu měsíce důkladně shrabal veškerou mulčovací kůru a nahradil ji hlínou vysypanou z truhlíků. Tyto záškodnické akty poukazují na český původ zdejšího obyvatelstva, nicméně od zahradnické činnosti nás to neodradí!

 

Vysadili jsme i okrasné dýně a vypadá to s nimi slibně!

 

Po použití herbicidu a bez plevele to není nic moc, ale makáme na tom.

V zajetí literatury

S Timem Timečkem jsem se ocitla v zajetí literatury.

Vyřídila jsem mu průkazku do Mahenky a už několik měsíců sjíždíme kompletní dílo Astrid Lindgrenové. Já si tak jednoduše vyřešila téma závěrečné práce svého studia. Budu psát o pojetí výchovy v knihách Astrid Lindgrenové, které trochu porovnám s pojetím výchovy v české literatuře pro děti. Rozdílů najde se mnoho, A.L. plasticky reprezentuje skandinávský výchovný model, který se od českého v mnohém liší. Dále celým dílem Lindgrenové prostupuje i její těžká životní zkušenost (ve zkratce jí děcko sebrala sociálka). Témat k psaní se nabízí mnoho a kompletní dílo A.L. budu mít do prázdnin nastudováno levou zadní.

Dětský knížky už přestávám kupovat. Zařídila jsem knihovničku těch největších srdcovek, který jsou vyvedený jak literárně, tak výtvarně. A knížky, který nejsou the best, jsem darovala zdejší pobočce Mahenovy knihovny. S tempem našeho čtení bychom si zanedlouho mohli z knih vystavět menší iglú, což není záměrem naší organizované domácnosti. Mám radost, že se Tim Timeček v ohledu čtení vyvinul po mně a ne po Ripardovi, kterej beletrii vůbec nečte. Zároveň pro mě večerní uspávání není takovej vopruz, když si u toho hezky počtu.

Ripard se opět vrhl do předatestační přípravy, ale odhlučňování děcek pro mě není takovej oříšek jako loni, jelikož obě děcka pobrala o něco více rozumu a většinu času vyvíjíme zcela neškodnou a nedestruktivní činnost.

Včera jsme upekli beránka!

Zorganizovaný dětský pokoj

Můžu si odškrtnout další mission impossible.

Dětský pokoj je konečně v cajku.

Uklízení v něm přestalo být každovečerní psycho, hračky se již neválí všude po bytě, děcka se jakžtakž stáhla do svého teritoria (nebo alespoň pochopila, co znamená jejich teritorium) a méně tak zamořují společné prostory.

Funkčnost se dnes prubla naostro, když mi nečekaně zavolala Agnieszka, že se u mě za 15 minut zastaví i se všema děckama. Zadala jsem Timovi Timečkovi pokyn, nechť si v rychlosti svůj pokoj uklidí, a on nejen, že pokyn respektoval, nýbrž jej i docela zručně a samostatně vykonal. Děcka si pak v pokoji pěkně pohrála a my dospělí stihli v klidu kafe a dvě sklenky vína, což jako časoměrná veličina značí fenomenální úspěch.

Cesta k zorganizovanému stavu opět nebyla snadná, jelikož pokoj byl až donedávna vestavěnou skříní, v níž jakékoli dítě odmítalo přebývat i uklízet. Po několikaměsíčním procesu odklízení, vyhazování, přemítání nad inspirujícími časopisy a knihami, zvyšování motivace dítěte a jedné návštěvě IKEA, kde si Tim Timeček, systematicky vystavovaný dlouhodobému primingu, mohl vybrat "cokoli", jsme dosáhli pokoje, ve kterém Tim samostatně SPÍ, hraje si RÁD a je schopen vše uklidit sám, aniž bych na něj musela ječet.

Dost nám pomohl i příběh ze života, Léčení čurbesajdy od Betty MacDonaldové.

Mně i Ripardovi prospělo změnit úhel pohledu, co se uklízení jako aktivity samotné týče.

Dále pomohlo veškeré úklidové procesy co nejvíce zjednodušit, zesystematizovat a zautomatizovat.

Dítě bylo přizváno k plánování i realizaci pokojíku a my s Ripardem se snažili, aby mělo dost prostoru pro svůj paleontologický, literární a entomologický zápal.

Tu entomologii občas dost rozdýchávám.

Likérka

Je neuvěřitelné, kolik se u nás během roku nastřádá lahví tvrdého alkoholu.
Nikdo to tu moc nepije a za pár let naše sbírka lahví nabobtnala do úctyhodného objemu, který zabíral celý vršek špajzu.

V rámci posedlosti úklidem a vyhazováním se mi ale podařilo veškerý tvrdý alkohol smysluplně zužitkovat.

Z  těch nejpodivnějších ovocných pálenek, u kterých ani nebylo možno dohledat jejich zdroj, jsem nadělala tinktury. Tinktura je ne výrobu velmi jednoduchá, libovolné množství drogy (tzn. byliny v suchém stavu) se naloží do alkoholu a nechá libovolně dlouhou dobu macerovat. Poté se přefiltruje je lahvičky a je hotovo.

Mám hřebíčkovou, levandulovou, heřmánkovou a rozmarýnovou tinkturu a používám je jako desinfekci či při různých štípancích a kousancích a ta rozmarýnová by měla odpuzovat i klíšťata.

Z bílého identifikovatelného alkoholu, který si zachoval příjemnou vůni,  a z různých typů brandy jsem udělala zázvorový likér proti bolavému krku, chřipce a nachlazení. Výroba je opět snadná a lektvar je kupodivu i chuťově výborný.

 

 

Whisky jsem spotřebovala na výrobu karamelového likéru typu Carolans. Na jednu lahev padly dvě karamelová Salka a dvě šlehačky. Smíchat, zamíchat, hotovo.

 

A z rumu, amareta nebo griotky dělám čokoládový likér. Toho máme ale takovou spotřebu, že mi domácí zásoby vůbec nestačí. Jednu lahev alkoholu smíchám s jedním salkem a se dvěma šlehačkami, ve kterých jsem rozpustila 1 tabulku hořké čokolády.

 

 

 

Letos jsem vyzkoušela i nový recept na vaječňák a je moc fajn, akorát se musí nechat měsíc uležet, což je docela problém.

 

6 žloutků se vyšlehá s 250 gramy moučkového cukru. Ve dvou šlehačkách se nechá vyvařit vanilkový lusk a až to vychladne, smíchá se to s vyšlehanými žloutky a půl litrem rumu.

 

 

 





Tvorba pro netvory

Naše děcka nejsou indoorová ani tvořivá.

Takže když jsem nachcíplá a nemůžu s nima lítat po venku, je to dost pruda.

Napekli jsme všechno možné i nemožné cukroví, nabalili dárečky pro paní učitelky, vyrobili přáníčka pro široké okolí i pro paní pošťačku a namíchali vaječňák.

Když už jsem nevěděla roupama coby, dali jsme se do těch praštěných výtvarných činností, které naši chlapečci fakt nemusí.

Vyrobili jsme vločky do oken a šiškové skřítky.  Skřítci na Timečkovu zakázku zobrazují celou naši rodinu plus deprivované děcko. Deprivované děcko se tu i nadále vyskytuje skoro každej den, ačkoli jsem se jeho přítomnost snažila zkrouhnout na pouhé dva dny v týdnu.

Sousedka mi řekla, že to pochopila tak, že dva dny má nasichr a ty ostatní dny vždycky zaklepe a zeptá se, jestli jako může.

Vůbec mám pocit, že si ze mě občas lidi dělají šoufky. Tudle se mi ohlásila Ripardova ségra, že přijde na dopolední návštěvu přibližně v 10.00. Když tu nebyla ani ve 13.00, dala jsem Timečkovi telefon, ať se jí zeptá, kde se zdržela:

"Haló!! Klarabel!! Už jsi tu dávno měla být! Kde ji tak dlouho? Cos dělala? A proč tu nejsi? A už jsi aspoň na cestě? My jsme tě čekali a čekali! To není slušné!"

 Klarabel už byla na cestě do dorazila ve 13.45.

Nicméně Timeček by mohl lektorovat pro mě tak potřebný kurz asertivity.

Lék na vše

Mám za sebou několik krušnějších dní

.

Ale s kapkou (nebo spíš s několika litry) vaječného koňaku zvládáme vše na jedničku!

 

 

Tim Timeček odmítl účinkovat na školkovém představení na náměstí při rozsvěcování vánočního stromu. Všechny ostatní dětičky nastoupené v řadě, rodiče žhaví foťáky a kamery a Tima to nějak vyvedlo z míry.

 

Když jsem řvoucího Tima utěšovala a říkala mu, že to je fuk, že si ty písničky zazpíváme doma, Damián si obratně vylezl na lavičku a sletěl přímo na kebuli. Pořádně to žuchlo a fungl nová dlažba na náměstí se otřásla, zatímco dětičky z Timovy třídy zpívaly jak andělíčci.

 

Když jsem utěšovala řvoucího Damiána, Tim Timeček se náhle rozhodl, že účinkovat bude, pokud budu stát hned pod pódiem.

 

S dvěma vzlykajícími kusy děcek jsem se tedy procpala až pod pódium a vysadila tam Timečka, kterej si odúčinkoval posledních deset vteřin vystoupení.

 

Jedna školková matka mi vyjádřila obdiv ve smyslu zachování klidu, protože ona by prej Timečka rovnou zmlátila. Obdivné poznámky tohoto typu si bohužel většinou dešifruji jako kritiku své  rodičovské neschopnosti a nepříslušné benevolence.

 

Paní učitelce jsem se omluvila za komplikace, ale ta byla úplně nejvíc v klidu. Řekla mi, že Tim nebyl celý den ve své kůži a že na něj něco leze. A prej že chudáček Timeček jindy veselej chlapeček byl celej den nějakej zaprdlej.

 

A taky že na Timečka něco lezlo. To něco se úctyhodně rozlezlo a sužuje to nadále mě i Riparda i Damiánka. Naštěstí se nejednalo o vši, roupy ani o blechy, které se teď ve školce hojně vyskytují.

 

Timeček je tedy už více jak týden doma. Já jsem střídavě více či méně nachcípaná.

 

Chce to jen klid a nohy v teple a dobrou knihu a dobrou kávu a dobrý čaj a bábovku k tomu.

 

 

Zorganizovaná kuchyň

Tudle Ripard otevřel kuchyňskou skříňku pod umyvadlem a děsně se divil, že tam panuje čistota, řád a nejsou tam žádní pavouci.

Po otevření této tajemné komnaty totiž obvykle následovalo bombardování kácejícími se předměty.

Když jsem posléze kriticky zhodnotila stav celé kuchyně tváří v tvář hrozícímu vánočnímu úklidu, došla jsem k uspokojivému závěru, že jsem se v této místnosti skutečně přiblížila zenové dokonalosti. Takové dokonalosti, která žádný vánoční úklid nepotřebuje!

Přesně vím, kde co najdu, vše má svůj pevně daný řád a účel a každá věc má svůj domov.
A kořenky jsou srovnané dle abecedy.

Po šatní skříni je tedy kuchyň dalším zcela funkčním prostorem.

Zorganizovaná kuchyň se nezrodila jen tak přes noc.

Ve všech úklidových a bydlících literaturách je kuchyň metaforizována jako srdce domova.

Souvislost se srdcem je tu zcela zřejmá, jelikož se jedná o místnost velmi pulsující, rytmicky a plnokapacitně využívanou. Naše kuchyň toho musí snést opravdu hodně, od  soustředěné přípravy créme brulée až po frustrující zapatlávání kuchyňského okna jogurtem.

Nicméně srdce našeho domova donedávna připomínalo spíš bizár bazár.

Bývalo to místo, kde se nacházely nejrůznější cetky, potraviny pochybného původu, kvality i data spotřeby, zázračné potravinové doplňky a léky s expirací na přelomu milénia, naprosto nesourodá sbírka příborů čítající čínské hůlky, párátka a podivná napichovátka a tak bych mohla pokračovat velmi dlouho.

Prvním veledůležitým krokem bylo pořízení nové kuchyňské linky. Neměla jsem žádné ambice ani kapacitu chytračit a proto jsem návrh nechala na organizačně i technicky nadanější designérce z kuchyňského studia. Jako největší protibordelová vychytávka se osvědčily kuchyňské skříňky sahající až ke stropu a na panelákové poměry obrovský jídlení stůl, který schoval i radiátor. S paní designérkou jsme se shodly i na (nepraktické) obkladové mozaice, kterou miluju.

Během "zabydlování" se mi podařilo novou kuchyňskou linku zakrámovat od podlahy až po strop. Naštěstí i s tím se dalo něco udělat!

Krámy jsem vyhazovala na etapy a než jsem dosáhla současného nadmíru uspokojivého stavu, zopakovala jsem si vyhazovací kolečko alespoň třikrát.

V první řadě přišlo nemilosrdné vyhození všech cetek. Cetky okupovaly okenní parapet, otevřené police i uzavřené police. Jednalo se zejména o milé upomínkové předměty, dárky, nejrůznější výrobky od příbuzných a jejich dětí, kamínky a mušle. Vyházela jsem všechno až na pár věcí, které jsou kromě cetkovitosti i funkční, případně které mají nějakou estetickou či uměleckou hodnotu.

Dál jsem zjistila, že naše kuchyň ukrývá docela úctyhodnou sbírku kradených předmětů a předmětů, které jsme někde sebrali, že by se jako mohly hodit. Krýgly, reklamní skleničky, vidličky z menzy, umělé příbory, čínské hůlky, hotelové marmeládíčky, medíčky, cukříčky, miniaturní balení soli, sojovky...

Nad fenoménem kradených předmětů jsem se musela zamyslet hlouběji. Patrně se jedná o stereotypizovaný zvyk osob ze zemí, jež prošly zásadními obdobím nedostatku. Docela úctyhodná sbírka nasháněného a nakradeného se vyskytuje jak u mých rodičů a prarodičů, tak u  mé tchýně. Potřeba sbírat, shánět, bufetit ze hřbitovní popelnice či rovnou krást věci tak zcela zásadně souvisí s vytvářením nepotřebných zásob, krámů a bince.

Vyhodila jsem například čtyři lahve sterilovaných kapiových řezů, které svému státnímu podniku před odchodem na penzi ukradl můj tatík a daroval mi je k Vánocům poté, co expirovaly.

Kapie byly prošlé přesně šest let.

Podle tatíka se na nich prý nemá co zkazit. Tomu uvěřila i má sestra, která mi svěřila recept na "výbornou kapiovou pomazánku". Pomazánku servírovala svým hostům o Silvestru. "Potřebuješ jen ty kapiový řezy, jinak máš všechno doma!" Když jsem se jí s neblahým tušením zeptala, kde ty kapiový řezy vzala, zjistila jsem, že tatík tímto velkolepým darem obdaroval i ji.

Každopádně krást další předměty jsem všem členům své domácnosti přísně zatrhla poukazujíc na trapnou kapiovou historku a obrovský pytel cinkajících krýglů, ze který by se nemusel stydět ani Santa. Zmiňuji nepochybně i etickou stránku celé věci. Fenomén shánlivosti je sice východoevropský folkloristický prvek, ale je třeba se trochu pohnout dál.

Když to shrnu, vyhodila jsem všechno hnusné, nevyužíváné, vše, co jsme měli jen kvůli "mohlo by se hodit", vše vyšlé z módy (ano i domácí potřeby podléhají módě), vše, co jsem měla duplicitně, vše expirované (bez ohledu na pořizovací cenu a zázračné účinky).

Zredukovala jsem výrazně počet nožů (nyní vlastním čtyři kusy) a místo spousty příborů pořídila jednu vkusnou sadu a zbytek věnovala do Ripardova státního i nestátního zaměstnání. Vyházela jsem všechny čaje, který nikomu nechutnaly, podivné lahve těžko identifikovatelného alkoholu, dále staré utěrky a ubrusy. Hrnky jsme taky značně protřídili. Momentálně uchováváme jen ty z malých místních či chráněných dílen. Pokud se rozfláknou, což se stává nezřídka, bereme to jako milou příležitost podpořit nákupem onu chráněnou či lokální dílnu.

Se všemi krámy jsem se zbavila i stresující snahy je zužitkovat, využít či recyklovat.

Nicméně vyházení krámů je pouhé (a zábavnější) zahájení celého organizačního procesu. Méně zábavná část je uchování pořádku na věčné časy. Se dvěma malými dětmi a jejich neutuchajícím objevováním kulinárního světa všemi smysly se jedná o tréning systematizace ve ztížených podmínkách.

Důležité je zlikvidovat veškerý bordel bezprostředně po vaření a před spaním vše poklidit a nenechávat si nic na ráno.
Abych si ráno mohla dát kafe u čistého stolu.
A mít FlyLadyovsky čistý dřez.
A utírat upatlané dětské židličky častěji, než o vánočním úklidu.
A flusance na sporáku odstranit dřív, než zkamení.
A nenechávat přechodný bordel na exponovaném kuchyňském stole.

Neříkám, že to není práce či fuška, ale velmi osvobozující je fakt, že na pozadí fungujícího systému je to opravdu jen práce, kterou prostě v potřebném intervalu vykonám a mám hotovo.

Nedostávám se do koloběhu frustrace, malomyslnosti ani víkendových či vánočních úklidů.